Vyvýšený záhon

Dokončili jsme první z našich vyvýšených záhonů. Zlákaly nás přednosti jako žádní slimáci a hraboši, rychlejší vyhřívání na jaře a tím pádem i ranější a vyšší úroda,žádné zhýbání, minimum pletí a rychlejší vysychání při zamokřené půdě.

Už v Milovicích jsme měli velmi dobré výsledky s Německou kopou, ale na černozemi v Polabí se hospodaří dobře každému. Teď bojujeme s těžkou jílovitou půdou prošpikovanou stavební sutí, kilometry provázků a dalšími odpadky. Do toho se tu v každé sebemenší prohlubni drží při dobré konstelaci několik měsíců v roce voda a raní mrazíky se objeví tu v červnu, tu koncem srpna. Holt mrazová kotlina jak vyšitá. A pak se tu pohybují mraky hrabošů, myšic, králíků a především slimáků. Bezprostřední blízkost stájí z jedné strany a mokřadu u potoka ze strany druhé, činí z našeho sadu ráj pro oba druhy těchto milých zvířátek, takže ta trocha práce navíc se bohatě vyplatí. No trocha práce navíc. Byla to pořádná fuška :-) Proto to taky trvalo rok.

Materiál pro záhon o rozměrech cca  4x1,5x0,7 m

1m3 trámků z lesa (kůrovcové dřevo z polomu)
15 ks 10x10cm x 4m a 15 ks 10x10cm x 1,5m
10 U kotev (Obi)

2 pytle cementu

písek nakopaný na stráni (na naší stráni)
králičí pletivo proti hrabošům cca 10m (staré od slepic)
nahnilé dřevo ze švestek 30 cm (po požáru pod stájemi)

drobné čerstvé větve z prořezávky špendlíků 10cm

koňský slaměný hnůj - 30 cm po slehnutí

kompost ze štěpek - čtyřletý 15 cm
ornice 15 cm

Vlastní průběh

První díry pro patku začal Vašek hloubit loni na jaře. Záhon měl totiž stát už loni :-) Mezitím se nakupilo ale tolik další neodkladné práce, že nějaký záhonek neměl prioritu. Pak bylo najednou na betonování moc horko, pak moc mokro, moc zima a najednou tu bylo další jaro.

Rychlostí blesku Vašek vyhloubil jámu a díry na patky a zabetonoval do nich 10 U kotev. Pak nařezal asi 1m3 smrkových trámů a postavil z nich vlastní tělo záhonu. Na fotce je vidět vyhloubená jáma na výšku rýče, do které později přijdou větve a kmeny.

Na dno jsme natáhli králičí pletivo, aby se nám sem nenastěhovaly ty hraboší potvory. Kocour ani poštolka je bohužel nezvládají udržet v přijatelné míře.

Tobísek pilně pomáhá skobičkovat.

Na pletivo jsme narovnali 30cm vysokou vrstvu z nahnilých švestkových klád a větví. Na to přišla vrstva čerstvých drobných větví z prořezávky špendlíků a několik vozíků koňského hnoje. Ten jsme si nechali dovézt od sousedů na naše dýňoviště.  Po slehnutí a pořádném ušlapání  je tam asi 30 cm hnoje. Na slámu přišel hrubý štěpkový kompost (ani 4 roky nestačily, aby se rozložil) a úplně navrch ornice. Tu jsme si nechali dovézt už loni na sázení stromů. Není moc kvalitní a když jsem ji dala samotnou na záhon, moc toho v ní nevyrostlo. Stromům se v ní také moc nedaří. V kombinaci s hnojem a kompostem snad bude ok. Celková výška materiálu v záhonu je asi 100cm.

7-10.5.2012

Netrpělivě jsme čekali na půlku května, abych záhon vyzkoušela v praxi. Bylo krásně teplo a tak mne svrběly prsty, dát konečně něco ven. Svoji roli hrálo i to, že přerostlé sazenice se mi už pomalu nevešly dovnitř do Mobilheimu a yalévání všech těch kelímků a kalíšků mne přestávalo bavit.

Pár dní před zmrzlými jsem to už nevydržela a dala na záhon pár sazenic cuket a dýní. Doufala jsem, že je horko z koňského hnoje před případným mrazíkem ochrání. 21. května mrzlo bohužel tolik, že mi všechno pomrzlo. Odskákaly to i tomatila v Mobilheimu, fazole a cukety na záhonech nahoře na stráni, kytky, ořešák a dokonce i většina špendlíků a třešní. Letos nebude žádná úroda, aspoň u nás.

Sazenice se na záhonu skoro ztráci. Půda je zamulčovaná kopřivama a kostivalem.