Dýní jsou desítky druhů, ale přesto každý myslí v prvé řadě na ananasový kompot. V zimě si ho někdy s chutí dám, ale že bych zrovna kvůli němu musela pěstovat na zahradě Goliáše? Na nic jiného se tento obr totiž podle mne nehodí. A to je zřejmě důvodem toho, že tato obří a podle mé tchýně přece vždycky oranžová koule v české kuchyni ještě pořádně nezdomácněla.
Dýně ale nemusí být jen oranžová a už vůbec ne kulatá. Popravdě řečeno je oranžová u nás doma v menšině. Tímhle odstínem svítí na plotě jenom Hokkaido Uchiki Kurri a to je tu trpěno jen proto, že se nemusí loupat, dobře se skladuje v bytě a první jsou zralá už v srpnu. A taky je z nich skvělá polévka, rizoto, lasagne, koláče, džemy, nebo jen tak pečené. Takže v podstatě na nic, ne? :-) Jiné naše dýně jsou zářivě žluté, krémově bíle nebo do stříbrna, světle nebo tmavě zelené, růžové či fialové a pár dokonce do modra. Naše modrá Whangaparaoa sice podezřele připomíná šedou, ale asi to bude podnebím :-) Také jsem viděla pruhované, flekaté nebo kropenaté dýně, některé byly příjemně hladké, jiné s žebry a třeba vyzrálé Crooknecky mi připomínají ropuchu. Prostě co typ dýně, to unikát. To samé platí pro velikost a tvar. Nejmenší druh je velký jako palec, ty největší mohou dosahovat několika desítek či stovek kilogramů. Jsou kulaté, zploštělé, válcovité nebo baňaté a třebas pro takovou Hokkaido mne označení tvaru ani nenapadá. Možná kapkovitá? 
Červená Hokkaido je vůbec zajímavá dýně. Jak je vidět výše, na rozdíl od klasických druhů dýní má Uchiki Kurri v kuchyni rozmanité využití, což ale neznamená, že by to byla dýně nejlepší. Na koláče se hodí víc dýně máslové, na zapečení v troubě miluju muškátové a za syrova nic nepřekoná letní dýni Summer Crookneck. Vzhledově se mi líbí šedomodré Whangaparaoa a nevím proč různí Hubbardi. Svého favorita ale teprve hledám.
Dýně dělí do několika kategorií. Nejjednodušší je asi rozdělení na letní a zimní odrůdy.
Takzvané letní dýně jsou všechny dýně, které lze sklízet a jíst ještě nezralé, zralé ztrácejí na chuti. Většinou je možné je sklízet již po 50 dnech od zasetí, což je mnohdy míň než polovina oproti běžným dýním. K tzv. letním dýním se řadí všechny v Česku oblíbené cukety a patizony, letní dýně jako můj milovaný Summer Crookneck a mnoho dalších, především v USA pěstovaných dýní. V podstatě všechny letní dýně patří k poddruhu C. pepo.
Dýně dělí do několika kategorií. Nejjednodušší je asi rozdělení na letní a zimní odrůdy.
Takzvané letní dýně jsou všechny dýně, které lze sklízet a jíst ještě nezralé, zralé ztrácejí na chuti. Většinou je možné je sklízet již po 50 dnech od zasetí, což je mnohdy míň než polovina oproti běžným dýním. K tzv. letním dýním se řadí všechny v Česku oblíbené cukety a patizony, letní dýně jako můj milovaný Summer Crookneck a mnoho dalších, především v USA pěstovaných dýní. V podstatě všechny letní dýně patří k poddruhu C. pepo.
Dýně zimní jsou u nás mnohem známější. Pěstují se na celém světě a ty pro mne nejzajímavější jsou i z dost odlehlých končin jako Nový Zéland nebo Čína. Doba zralosti je mezi 90-150 dny, ale tak dlouho potřebuje jen pár druhů s vysokými nároky na teplo. Možná někdy, až budu mít skleník, tak si jednu dvě takové dýně pořídím :-)
Dýně lze dělit i na jedlé a okrasné, jenže spousta okrasných dýní je zároveň jedlých a mnohé jedlé dýně jsou krásné. Důležité je spíš to, že ne všechny dýně jsou jedlé, protože mnohé z těch menších obsahují jedovatý cucurbitacin, který může způsobit težké poruchy zažívání, bušení srdce atd. Takže každou netypickou dýni předem ozkoušet a pokud je hořká, bez milosti vyhodit na kompost. Že je pár dýní jedovatých, nebo možná jen nejedlých, by rozhodně nikomu nemělo bránit v jejich konzumaci. V německém lékařském časopisu jsem se dočetla o tolika pozitivních účincích, že je asi budeme jíst každý den. Tak třeba působí fajn na dobré zažívání, léčivě na problémy s prostatou a močovým měchýřem, při napadení střevními parazity, ale hlavně při těhotenských obtížích. Zázvorová lízátka jděte se vycpat, vzhůru na dýně!
Dýně lze dělit i na jedlé a okrasné, jenže spousta okrasných dýní je zároveň jedlých a mnohé jedlé dýně jsou krásné. Důležité je spíš to, že ne všechny dýně jsou jedlé, protože mnohé z těch menších obsahují jedovatý cucurbitacin, který může způsobit težké poruchy zažívání, bušení srdce atd. Takže každou netypickou dýni předem ozkoušet a pokud je hořká, bez milosti vyhodit na kompost. Že je pár dýní jedovatých, nebo možná jen nejedlých, by rozhodně nikomu nemělo bránit v jejich konzumaci. V německém lékařském časopisu jsem se dočetla o tolika pozitivních účincích, že je asi budeme jíst každý den. Tak třeba působí fajn na dobré zažívání, léčivě na problémy s prostatou a močovým měchýřem, při napadení střevními parazity, ale hlavně při těhotenských obtížích. Zázvorová lízátka jděte se vycpat, vzhůru na dýně!
Původ
Všechny dýně pochází ze střední a jižní Ameriky. Tamní indiáni si na nich prý pochutnávali už od pradávna. Do Evropy je dovezli až Portugalci někdy v 16. století, ve stejné době se ocitly i v Číně.
Na fotce kombinace měsíčku, lichořeřišnice a náhodně vyrostlých topinambur z 19. června 2012.
Taxonomie
Nevím jestli už tehdy v Americe, ale dnes se dýně rozdělují taxonomicky do několika podskupin, které se mezi sebou údajně nekříží. Plody těchto pěti botanických druhů (podle jednoho francouzského zdroje deseti) byly původně hořké, ale díky nejrůznějšímu křížení a výběru z nich vzniklo současných dobře 600 druhů. A každý rok se objevují další.
Plody zařazené do první skupiny moc jako dýně nevypadají. Jsou to všude známé cukety a patizony, které většině zahrádkářů přerůstají přes hlavu. Jedná se o dýni obecnou nebo také tykev turek (Cucurbita pepo)., rostlinu, která byl 2005 vybraná jako Arzneimittel des Jahres. Tahle tykev patří mezi nejstarší pěstované plodiny vůbec, naši předkové ji pěstovali již 7000 př.n.l. Oni to nebyli až tak moc naši předci, domovina této dýně leží někde mezi Peru a jižní USA. Kryštof Kolumbus ji objevil na Kubě. A protože je takhle z jihu, má ráda teplo. Pokud v létě spadnou teploty pod 10C, dokáží prý rostlinu poškodit. U nás se to projevuje nenasazováním plodů, mladé lístky v noci i zmrzly. Podle české wikipedie se vzhledem k velkým rozdílům u bobulí této dýně rostlina člení na několik variet:
Plody zařazené do první skupiny moc jako dýně nevypadají. Jsou to všude známé cukety a patizony, které většině zahrádkářů přerůstají přes hlavu. Jedná se o dýni obecnou nebo také tykev turek (Cucurbita pepo)., rostlinu, která byl 2005 vybraná jako Arzneimittel des Jahres. Tahle tykev patří mezi nejstarší pěstované plodiny vůbec, naši předkové ji pěstovali již 7000 př.n.l. Oni to nebyli až tak moc naši předci, domovina této dýně leží někde mezi Peru a jižní USA. Kryštof Kolumbus ji objevil na Kubě. A protože je takhle z jihu, má ráda teplo. Pokud v létě spadnou teploty pod 10C, dokáží prý rostlinu poškodit. U nás se to projevuje nenasazováním plodů, mladé lístky v noci i zmrzly. Podle české wikipedie se vzhledem k velkým rozdílům u bobulí této dýně rostlina člení na několik variet:
- Cucurbita pepo, varieta giromontiina - sem patří kabačky a cukety
- Cucurbita pepo, varieta patissonina - sem patří patizony
- Cucurbita pepo, varieta oleifera - sem patří tykev (dýně) olejná[1]
Mezi další typy tohoto druhu dýně patří dýně špagetová.
Chybí mi zde ještě letní dýně a jak jsem pochopila, tak i většina u ná pěstovaných tzv. okrasných dýni spadá sem. Takže jsem se raději podívala na wikipedii německou a hleďme, už je to jasnější:
- subsp. fraterna umfasst Wildformen im Nordosten Mexikos.
- subsp. ovifera umfasst zwei Varietäten:[4]
- var. texana umfasst Wildformen in den USA, die früher als eigene Art Cucurbita texana geführt wurden.
- var. ovifera umfasst Zier- und Ess-Sorten:
- Acorn-Gruppe: Frucht klein, deckelförmig, gerillt, am Blütenende zugespitzt
- Crookneck-Gruppe: Frucht lang mit gekrümmtem Hals
- Scallop-Gruppe: kleine, abgeflachte Frucht, typisch mit ausgebogenem Rand
- Straightneck-Gruppe: Frucht zylindrisch mit geradem, leicht verengtem Hals
- Oviform-Gruppe Zierformen
- subsp. pepo umfasst die meisten essbaren Sorten und einige Zierformen. Wildformen sind nicht bekannt.
- Cocozelle-Gruppe: Frucht lang, zylindrisch, vom breiten Blütenende weg schmaler werdend; Länge-zu-Breite-Verhältnis über 3,5.
- Pumpkin-Gruppe: Frucht orange, rund oder oval
- Vegetable marrow-Gruppe: Frucht kurz, zylindrisch, vom breiten Blütenende zum engen Stielende hin schmaler werdend. Hierher gehört der Spaghettikürbis
- Zucchini-Gruppe: Frucht lang, zylindrisch, wenig oder nicht schmäler werdend zum Ende hin.
- Spherical Zierformen
- Warted Zierformen
 |
| Tobíkovy přerostlé C. pepo L, Striato d´Italia |
- Banana: dlouhé, na obou koncích zašpičatělé plody s měkkou slupkou a hnědými semeny, např. Pink Banana
- Delicious: lehce žebrované turbany s tvrdou slupkou a bílými semeny
- Hubbard: ováné plody s pokřiveným krkem, bílá semena a velmi tvrdeá šlupka (opravdu sem patří Hokkaido?)
- Marrow: oválné až hruškovité, rychle se zašpičaťující, bílá semena
- Show: velké oranžová plody s měkkou šlupkou a bílmi semeny
- Turban: turban, který vznikl díky tvaru květu
Tyto tykve snesou krátkodobě nižší teploty než např. tykev zahradní, proto jsou často pěstovány ve střední Evropě.
Dýně muškátové (C. moschata) jsou na teplo náročnější, daří se jim především ve vlhkých tropických oblastech. Opět se rozdělují do několika podskupin, ale to se liší podle země původu. Japonsk´druhy jsou často s bradavičkami, ty z kolumbie mají prý tmavá semena, jiné zas plody ve formě cylindru...Pro mne je důležité, že sem patří všechny Butternuty a moje Lunga di Napoli. Lze je sklízet i zelené a nechat dozrát. Snad to platí i pro ty moje.
Ayoten neboli Cushaws (Cucurbita argyrosperma) pochází z Mexika. Botanicky se jim také říká Cucurbita mixta. Dorůstají nejrůznějších tvarů a barev, ale jejich dužnina za moc nestojí. Pěstují se hlavně kvůli velkým semenům, nejlepší jsou prý pražená. K dozrání potřebují 120-150 dní, takže nic pro naše podmínky.
Tykev fíkolistá (C. ficifolia) pochází zřejmě z Mexika nebo And. Dlouho se myslelo, že je z Asie, ale ne, jako všechny dýně je z Nového Světa. Dýně fíkolistá je velmi bujného vzrůstu a protože je rezistentní proti jakési půdní plísni, používá se jako podnož na roubování skleníkových okurek. Na rozdíl od ostatních dýní jsou semínka rozlezlá po celé dýni jako u melounu. Protože je hodně sladká, používá se do ovocných salátů nebo marmelády. Doba zrání je 120-130 dní, takže nic pro naše podmínky.
Další čtyři druhy dýní nemají většího využití, jsou to většinou jen původní divoké, dekorativní druhy jako C. andreana, C. foetidissima, C. palmata a C. sororia.
Naše dýně:
Baby Bear
C. maxima 
Na veletrhu v Lysé nad Labem mi tyto dýně prodali jako nový druh Hokkaida, na zahradě z nich vyrostl ale krásně oranžový malý patizón. Údaj o plodnosti nelhal, na jedné rostlině vyrostlo i 40 plodů, jenže to jsem ještě měla zahradu v úrodné Polabské nížině. Podle internetu to má být malá žebrovaná dýně, mírně sploštělá, která se hodí nejlépe na polévky. V pyré vynikne její nepříliš dobrá chuť. Chuť mých sploštělých, ale nežebrovaných skoropatizónů nebyla zas až tak špatná, takže je možná někdy zkusím znovu.
Whangaparaoa Prince alias Crown Prince F1
C. maxima
dýně
pojmenovaná podle poloostrova Whangaparaoa na Novém Zélandu. Středně
pozdní plazivá dýně s šedomodrou slupkou a oranžovočerveným masem. Dužnina je velmi pevná a tuhá. Počet plodů na rostlině má být 3-5 ks, váha jednotlivých plodů 2-4kg. Doba zrání 100 dní, trvanlivost min. 4-7 měsíců.
Naše dýně mají dobře 4 kila, ale na každé rostlině jsou jen dvě. Roste zdravě a rychle, jediný zádrhel nastal při klíčení - semínka se špatně vylušťují a klíčivost byla tak pouhých 50%. Také se nejvíc kazí, při každé návštěvě komory jednu vyhazuju. Možná je to tím namrznutím, nevím. V půlce ledna jsou ale např. Hokkaida úplně v pohodě, kdežto ztráta u Prince 50%. Zato jsou neuvěřitelně sladké a třeba polévce dodávají zvláštní velmi dobrou chuť. Při sušení nepotřebují doslazovat, Tobísek by je jedl na kila.
Yellow Crookneck alias Summer Crookneck
C. pepo
ranná
keříčková dýně původem z USA, kde se pěstovala již před rokem 1828.
Mladé plody jsou zářivě žluté a mají lahvicovitý tvar, později se barví
do tmavě žluté až oranžové a zvýrazňují se na nich bradavičky. Dužnina
je nažloutlá až krémová. V kuchyni se spotřebovávají především mladé
plody, jakmile dorostou délky 8 až 10 cm. V tomto stádiu jsou pevné a
mají máslovou konzistenci a chutnají jemně po oříšcích. Počet plodů při ponechání do plné zralosti je 5-7 ks, váha jednotlivých plodů dosahuje 400-1200g. Doba zrání 55 dní pro kuchyňské použití, trvanlivost zralých plodů 2-4 měsíců. O Vánocích jsou tak tvrdé, že je na ně potřeba sekera.
První plody jsem sklízela již v červnu, necelý měsíc poté, co rostliny putovaly na záhon a opravdu 55 dní po výsevu. Poslední násadu plodů zřejmě zničí až přízemní mrazíky, dýně kvetou a kvetou. Rostlina je v dobrých podmínkách velmi plodná, na jednom šlahounu jsem během jednoho jediného víkendu utrhla 6 dýní a na druhém 12!! Sazenice ve volné půdě plodily podstatně hůř, přesto předstihly žluté cukety ze Sema. Musí se sklízet velmi mladé plody, velmi brzy se tvoří semena. Větší se hodí leda do nádivky nebo bramboráků, malé jsou výborné syrové, do salátu, nebo je zavařujeme stejně jako okurky. Nevýhodou jsou malé ostré chloupky, které mizí až u větších exemplářů.
 |
| 19.6. - 2 týdny po vysazení na záhon |
 | |
| 24.6. takhle velké plody jsou nejlepší |
První plody jsem sklízela již v červnu, necelý měsíc poté, co rostliny putovaly na záhon a opravdu 55 dní po výsevu. Poslední násadu plodů zřejmě zničí až přízemní mrazíky, dýně kvetou a kvetou. Rostlina je v dobrých podmínkách velmi plodná, na jednom šlahounu jsem během jednoho jediného víkendu utrhla 6 dýní a na druhém 12!! Sazenice ve volné půdě plodily podstatně hůř, přesto předstihly žluté cukety ze Sema. Musí se sklízet velmi mladé plody, velmi brzy se tvoří semena. Větší se hodí leda do nádivky nebo bramboráků, malé jsou výborné syrové, do salátu, nebo je zavařujeme stejně jako okurky. Nevýhodou jsou malé ostré chloupky, které mizí až u větších exemplářů.
Lunga di Napoli
C.moschataDýně roste přímo před očima, první plody měří dobře metr. Jiné rostliny tvoří více menších baculatějších plodů a rozlézají se kde se dá. Naštěstí se nepotvrdila fáma ohledně 30m dlouhých šlahounů, 10m mají ale určitě. Na chuť jsem teprve zvědavá.Vyžaduje teplé a chráněné stanoviště, na bývalém kompostu v dolíku a ze severní strany našeho Mobilheimu se první samičí květu objevily až v srpnu, na dýňovišti u lesa v půlce června. Klíčivost 95%.
Hokkaido Uchiki Kuri
C. maxima 
Striato d'Italia
C. pepo L
Plody rostou neskutečně rychle, ještě kvetoucí kousky jsou dlouhé i 8cm. Po 14 dnech dorostl pokusný exemplář 60cm a pořád ještě neměl zralá a tím pádem nejedlá semena. Nejlepší z našich zatím 5 vyzkoušených druhů cuket.
Goldline F1
C. pepo L
Pozdnější hybridní keříčková cuketa se zlatožlutě zbarvenými plody. Chuťově zajímavá, nasládlá a celkem chutná odrůda, díky vysokému obsahu karotenu jsou jídla z ní pěkná i opticky. Vegetační doba do první sklizně je cca 65 dní.
Roste velmi pomalu, plody dosahují 20-30cm. Nepřerostou až tak snadno, díky zářivé barvě se i dobře hledají.
Blue Hubbard
C. maxima šedomodrá kulovitá dýně dosahující váhy 3kg. Velmi dobrá chuť
Butternutt
C. moschata tu pravou ideální odrůdu teprve hledám. Semínka z dýně z obchodu vypadají slibně, na můj vkus jsou trochu pozdní. Plodí ale ostošest. V merku mám tři další odrůdy.
Lady Godiva
C. pepoolejová dýně z Rakouska pěstovaná jen na semena. Pesto z ní je vynikající.
bílý a žlutý Patizon
C. pepo ten pravý ještě hledám, zatím mne žádný bílý nezaujal a druh žlutého už nevím
cukety
C. pepoVětšina zelených cuket ze Sema nepřesvědčila ani chutí, růstem nebo plodností. Pruhaté italce se nic nevyrovná. Moc se mi líbí kulaté cukety, ale plodí minimálně. Možná to bude chtít vyzkoušet jiný druh?
Špagetová dýně
C. pepo chuť nic moc, špagety se sice táhnou, ale nepřesvědčil mne. Existuje víc druhů???
Pink Banana
C. maximarůžová dýně neobvyklého tvaru a údajně velmi dobré chuti. Vyzkouším 2013
Semínka
Semena na sadbu se vybírají z prvních dýní, které v tom daném roce uzrály. Dýně by ale měla zůstat až do podzimu na záhonu a semena se vybírají až několik týdnů po sklizni. Podle internetu klíčí dobře i několik let stará semena a údajně jim to prospívá, moje zkušenost to zatím potvrzuje. Dýně se sází do velkých kelímků asi měsíc před zmrzlými, ranější a odolnější dýně raději rovnou na záhon. Prý pak více rodí, což se mi zatím nepotvrdilo. Rozhodně je s nimi tak míň práce, tak proč ne? Aby se u některých druhů předešlo problémům s vyluštěním, je prý lepší semena namočit den dopředu do vody a sázet je špičkou dolů asi 2-3cm hluboko.
Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že dýně se pokud možno nemají pikýrovat, nebo rozdělovat baly, neboť mají velmi náchylné kořeny na poranění či vysychání. To bude asi ten důvod, proč mi při pokusu o přesazení tolik semenáčků zahynulo.
Sklizeň a skladování
Slupka u zralých dýní je tuhá a matná, nezralé plody se údajně více lesknou. U mne na záhoně jsou asi všechny moc špinavé, neleskne se ani jeden :-) Nebo že by byly zralé už všechny? Stopka by měla být zahnědlá a seschlá, u většiny odrůd i popraskaná. Sklízí se zásadně se stopkou, aby plody nenapadly houbové choroby. Protože se stopka snadno vylamuje, nejlepší je dýni odříznout nebo odstřihnout zahradnickými nůžkami a konec se potře dřevěným popelem. Zralé dýně je možné poznat i po poklepání.
Dýně na skladování se nechávají na záhoně co nejdéle, dokud neodumře všechno listí. Pak se uloží na vzdušném místě jako je stodola, veranda, dokud nás první mrazíky nedonutí je schovat. Pokud dýně namrznou, doba skladování se zkrátí na polovinu, podlé mé zkušenosti ale jen na několik málo týdnů. Z mrazem přešlých dýní lze ale bez problémů uvařit takřka cokoli, třeba na takové dýňové máslo se prý používají jen dýně namrzlé.
I pak by měly být uloženy na vzduchu a neměly se mezi sebou dotýkat. Ve sklepě by mělo být alespoň pět stupňů, lepší jsou vyšší teploty (12-18°C). Tohle mne vedlo k úvaze, že sklepy potřebujem alespoň dva. Jeden na jablka a druhý, teplejší, na dýně. Naštěstí mám chápavého manžela :-)
Podle Ulli Grall z www.Bio-Saatgut.de se dýně skladují následovně:
"... Kürbisse haben, abhängig von der Sorte, unterschiedliche Haltbarkeitszeiten. Lange haltbar sind vor allem die Früchte der Familien Moschata, nur teilweise die Maxima und die Pepo (zu den Pepos gehören auch die Zucchini, Zucchetti, Rondini, Kürbchen und die meisten Sommerkürbisse, die jung geerntet und "unreif" verzehrt werden).
Lagerkürbisse sollte man auf keinen Fall zu kühl aufbewahren, da sie sonst schneller zu faulen beginnen. Ideal wären 12 bis 16 Grad. Wer keinen Raum mit diesen Temperaturen zur Verfügung hat, lagert Kürbisse besser wärmer als kälter, bis hin zu Zimmertemperatur. Für den Hausgärtner könnte der Platz auf dem Kleiderschrank im Schlafzimmer ausreichend Lagerfläche bieten. Warm gelagerte Kürbisse trocknen natürlich stärker aus und die Schale wird ebenfalls härter.
... Ich habe die Erfahrung gemacht, dass, wenn der Stängel sich von alleine löst, es höchste Zeit ist, den Kürbis in der Küche zu verarbeiten ...
... So lecker die Moschuskürbisse sind – es wäre bestimmt ein Fehler sich auf diese zu beschränken!! Erwähnen will ich als Beispiel nur den etwa faustgroßen „Jack be Little“, der zu den C. pepo gehört, sich aber trotzdem ausgezeichnet lagern lässt, zudem durch sein kleines Format ausgesprochen dekorativ ist und der, gewürfelt und in Butterschmalz gebraten, zu meinen Favoriten in der Küche zählt."
Acorn Squash - Table King
Butternutt - ale jaký?
Pink Jumbo Banana
Little Gem
Delicata
Golden Nugget
Chieftain |
||
Kleinfrüchtig, hell. Typischer Butternuß-Geschmack. Frühreifend, kürzere Reifezeit. Ernten sobald die ältesten Blätter einen Anflug von Mehltau zeigen. Stielansatz sofort anschneiden und saftende Schnittfläche in feingeraspelte Holzasche tauchen, damit auf der Schnittfläche keine Fäulnis auslösenden Pilzsporen auskeimen können. Max. 5 Monate kühl lagerfähig. Kleine beige, frühreife Butternut aus den USA. Fruchtform: beige, lang gezogene Birne; Fruchtgrösse (DxL): 16 x 20 cm Gewicht: ca. 1 kg; Fruchtfleisch: orange; fest, süsslich, aromatisch, nussiges Aroma; Verwendung: zum Braten, Dünsten und Dämpfen; zum Füllen; für Pies, Suppen, Pürees, Kuchen, Konfitüren/Marmeladen; unreife Früchte für Rohkost; Reifezeit: 87 Tage; Lagerzeit: 6 - 12 Monate;
|
| ||
Little Gem Im Ursprungsland Südafrika ebenso beliebt wie die Rolets. Der Name dieser Sort bedeutet auf Englisch "kleiner Schmuck". Diese Sorte ist schwierig zu finden, da sie von den Firmen mit F1 ersetzt wird (Gemini, usw.) Pflanze: schlank stark rankend, sehr ergiebig; Fruchtform: kugelrund, dunkle grün; Fruchtgrösse (D): 8 - 12 cm; Gewicht: 100 - 200 g; Fruchtfleisch: dünn, in unreifen Zustand gelblich, dezentes Nussaroma; Verwendung: zum Füllen als Gemüse; Reifezeit: 80 Tage; Lagerzeit: 3 - 4 Monate;
Der.Delicata gehört zu den Speisekürbissen und lässt sich an seiner länglichen Form und der golden-hellgelben Farbe mit auffälligen grünen Streifen erkennen. Das Fruchtfleisch ist cremeweiß und mittelfest bis fest. Darüber hinaus wurde der Delicata zum Speisekürbis des Jahres 2003 ausgezeichnet. Reifezeit von durchschnittlich 90-100 Tagen Der Delicata schmeckt süßlich, fruchtig und bereitet ein besonderes Geschmackserlebnis durch ein dezentes nussiges Aroma. Geschmacklich lässt er sich etwa mit Esskastanien vergleichen und ist darum besonders für Kuchen, Süßspeisen, Eis, zum Füllen, Braten und Grillen geeignet, aber durchaus auch roh genießbar. Im Vergleich zu Winterkürbissen (z.B. Hokkaido, Hubbards oder Muskatkürbis) gelten aber Sommerkürbisse, wie auch der Delikata oder die Zucchini, als weniger aromatisch.
Schöne Sorte mit 10-12 cm Durchmesser und Früchten ab 200 g aufwärts, guter Speisekürbis. Bei magerer Kultur kleinere Früchte, die dann wegen der attraktiven rötlichen Farbe zur Dekoration beliebt sind. Aufgrund der Buschform und der Ausbildung von bis zu 15 Früchten je Pflanze ein wahrer Massenträger.Die Samen dieser Varietät sind oft schwierig zu bekommen. Golden Nugget ist in Neuseeland und Australien beheimatet und wird oft auch Gold Nugget (kleines Goldstück) genannt. In 1966 erhielt diese Sorte den Preis "All-America Selections Winner" . In der Zwischenzeit hat sich die Form der Früchte etwas geändert, sie sind jetzt mehr flachrund und nur noch selten tropfenförmig. Pflanze: buschförmig, braucht 1,5 qm; Fruchtform: flachrund, manchmal birnenförmig; Fruchtgrösse (D): 10 - 14 cm; Gewicht: 100 - 400 g; Fruchtfleisch: orange; feinkörnig, jedoch etwas mehlig; ausgezeichnete Qualität, feines, unaufdringliches Aroma; Verwendung: zum Füllen und Überbacken; wie Rondini zu verwenden; Reifezeit: 95 Tage Lagerzeit: 2 - 4 Monate; [T] [H++]
Recept na dýňové máslo
Při výrobě másla, které ve skleničkách vydrží minimálně rok a v Anglii je hodně populární, budete potřebovat suroviny v následujícím poměru. Na 250 g dýně šťávu z jednoho citronu, špetku mletého hřebíčku, špetku mleté skořice a špetku mletého muškátového oříšku, 100 g třtinového cukru Demerera a kyselinu citronovou.
Kousky dýňové dužiny vydlabané lžící nebo pokrájené na kostky povařte doměkka, případně rozpečte na pekáčku v předehřáté troubě. Rozmixujte nebo rozemelte je v mlýnku na maso, přendejte do kastrolku, přisypte cukr a na mírném ohni míchejte, až se cukr rozpustí. Pokud je hmota řídká, nechte na ohni za stálého míchání zredukovat a zhoustnout.
Pak přidejte čerstvou šťávu z jednoho citronu a po špetkách všechna mletá koření, ochutnejte a podle potřeby dochuťte kyselinou citrónovou. Naplňte do skleniček a pro jistotu sterilujte při 85 °C zhruba 20 minut.
