Vyvýšený záhon

Dokončili jsme první z našich vyvýšených záhonů. Zlákaly nás přednosti jako žádní slimáci a hraboši, rychlejší vyhřívání na jaře a tím pádem i ranější a vyšší úroda,žádné zhýbání, minimum pletí a rychlejší vysychání při zamokřené půdě.

Už v Milovicích jsme měli velmi dobré výsledky s Německou kopou, ale na černozemi v Polabí se hospodaří dobře každému. Teď bojujeme s těžkou jílovitou půdou prošpikovanou stavební sutí, kilometry provázků a dalšími odpadky. Do toho se tu v každé sebemenší prohlubni drží při dobré konstelaci několik měsíců v roce voda a raní mrazíky se objeví tu v červnu, tu koncem srpna. Holt mrazová kotlina jak vyšitá. A pak se tu pohybují mraky hrabošů, myšic, králíků a především slimáků. Bezprostřední blízkost stájí z jedné strany a mokřadu u potoka ze strany druhé, činí z našeho sadu ráj pro oba druhy těchto milých zvířátek, takže ta trocha práce navíc se bohatě vyplatí. No trocha práce navíc. Byla to pořádná fuška :-) Proto to taky trvalo rok.

Materiál pro záhon o rozměrech cca  4x1,5x0,7 m

1m3 trámků z lesa (kůrovcové dřevo z polomu)
15 ks 10x10cm x 4m a 15 ks 10x10cm x 1,5m
10 U kotev (Obi)

2 pytle cementu

písek nakopaný na stráni (na naší stráni)
králičí pletivo proti hrabošům cca 10m (staré od slepic)
nahnilé dřevo ze švestek 30 cm (po požáru pod stájemi)

drobné čerstvé větve z prořezávky špendlíků 10cm

koňský slaměný hnůj - 30 cm po slehnutí

kompost ze štěpek - čtyřletý 15 cm
ornice 15 cm

Vlastní průběh

První díry pro patku začal Vašek hloubit loni na jaře. Záhon měl totiž stát už loni :-) Mezitím se nakupilo ale tolik další neodkladné práce, že nějaký záhonek neměl prioritu. Pak bylo najednou na betonování moc horko, pak moc mokro, moc zima a najednou tu bylo další jaro.

Rychlostí blesku Vašek vyhloubil jámu a díry na patky a zabetonoval do nich 10 U kotev. Pak nařezal asi 1m3 smrkových trámů a postavil z nich vlastní tělo záhonu. Na fotce je vidět vyhloubená jáma na výšku rýče, do které později přijdou větve a kmeny.

Na dno jsme natáhli králičí pletivo, aby se nám sem nenastěhovaly ty hraboší potvory. Kocour ani poštolka je bohužel nezvládají udržet v přijatelné míře.

Tobísek pilně pomáhá skobičkovat.

Na pletivo jsme narovnali 30cm vysokou vrstvu z nahnilých švestkových klád a větví. Na to přišla vrstva čerstvých drobných větví z prořezávky špendlíků a několik vozíků koňského hnoje. Ten jsme si nechali dovézt od sousedů na naše dýňoviště.  Po slehnutí a pořádném ušlapání  je tam asi 30 cm hnoje. Na slámu přišel hrubý štěpkový kompost (ani 4 roky nestačily, aby se rozložil) a úplně navrch ornice. Tu jsme si nechali dovézt už loni na sázení stromů. Není moc kvalitní a když jsem ji dala samotnou na záhon, moc toho v ní nevyrostlo. Stromům se v ní také moc nedaří. V kombinaci s hnojem a kompostem snad bude ok. Celková výška materiálu v záhonu je asi 100cm.

7-10.5.2012

Netrpělivě jsme čekali na půlku května, abych záhon vyzkoušela v praxi. Bylo krásně teplo a tak mne svrběly prsty, dát konečně něco ven. Svoji roli hrálo i to, že přerostlé sazenice se mi už pomalu nevešly dovnitř do Mobilheimu a yalévání všech těch kelímků a kalíšků mne přestávalo bavit.

Pár dní před zmrzlými jsem to už nevydržela a dala na záhon pár sazenic cuket a dýní. Doufala jsem, že je horko z koňského hnoje před případným mrazíkem ochrání. 21. května mrzlo bohužel tolik, že mi všechno pomrzlo. Odskákaly to i tomatila v Mobilheimu, fazole a cukety na záhonech nahoře na stráni, kytky, ořešák a dokonce i většina špendlíků a třešní. Letos nebude žádná úroda, aspoň u nás.

Sazenice se na záhonu skoro ztráci. Půda je zamulčovaná kopřivama a kostivalem.

zelená střecha

Extenzivní zelená střecha

Ve většině časopisů a článků se člověk dočte, že zelené střechy minimalizují návaly při odtoku dešťové vody, prodlužují životnost hydroizolace střechy a zlepšují tepelně izolační parametry střešní konstrukce. Dále mají vliv na zlepšení mikroklimatu, zachytávání prachu a nečistot z ovzduší, na zajištění ochrany proti sání větru na střechách a také na zvýšení požární odolnosti. Díky dobrému pohlcování hluku ve vegetaci se snižuje hladina hluku v zástavbě. Tyhle technické kecy jsou jistě zajímavé a pro mnoho lidí určujícím faktorem, proč se rozhodnout pro zelenou střechu, ale mně je to celkem jedno. Hlavní věc je ta, že se mi prostě líbí. Roky jsem se dívala z učeben na LMU na zelenou střechu garáže a snila o tom, že podobnou budu mít pod okny svého bytu. Na jaře tu kvetly sedmikrásky, na konci semestru kopretiny a na podzim ji traviny zbarvily na žlutooranžovo.

Když jsme začali uvažovat nad naším domem, volba byla jasná. Střecha bude prostě zelená. Bližší je mi možná trávová střecha s mírným sklonem, ale střecha plochá je rozhodně snadnější na údržbu.

Současná praxe zná dva základní druhy zelených střech, extenzivní a intenzivní. Extenzivní zelená střecha je střecha pohledová a intenzivní zelená střecha je řešena jako místo pro relaxaci a pohyb osob. Takováto střešní zahrada je jistě fajn věc, ale my místem šetřit nemusíme a střecha nám bude stačit extenzivní. Kopretiny a slzičky Panny Marie si nasázím na sklípek, na domě budou rozchodníky a netřesky. Kdzž si vzpomenu na ty nádherné netřesky v Pyrenejích, kam se na ně hrabou růže.

Dům budeme stavět dodavatelsky, jednodušší věci si ale uděláme sami. Vašek má nutkání zařadit mezi tyto jednodušší věci i střechu, já jsem ale pesimista. Extenzivní zelené střechy vyžadují odborný návrh skladby střechy a já bych moc ráda měla práavě na tohle pořádnou záruku. Už se vidím, jak se za pět let s ěkým handrkujeme, že jsme určitě museli při sáyení nebo pokádce substrátu protrhnout fólii, protože jinak by nám přece dovnitř neteklo. No uvidíme.

Literatura říká, že důležitými vrstvami ve skladbě vegetační střechy jsou:

• hydroizolační vrstva – tvoří ji modifikovaný pás nebo speciální fólie; jejím úkolem je chránit jednotlivé vrstvy střešního pláště a konstrukci před povětrnostními vlivy, hlavně před pronikáním vody, vlhkosti a větru;
• tepelná izolace – zabezpečuje tepelně izolační vlastnosti konstrukce střechy;
• lepicí vrstva – zabezpečuje fixní polohu tepelné izolace;
• kotvicí prvek – zabezpečuje přenos zátěže vnějších sil (vítr) do nosné konstrukce střechy;
• parozábrana – omezuje přestup vodní páry a tvorbu kondenzátu v tepelné izolaci; musí být z pevné fólie s velmi nízkou difúzí;
• nosná konstrukce střechy – obyčejně ji tvoří železobetonová deska nebo ocelová konstrukce.
  

Před zakládáním střešní zeleně se musí:

• zohlednit nosnost konstrukce,
• zabránit prosakování vody a prorůstání kořenů střešní konstrukcí,
• zohlednit intenzitu využívání střešní zeleně (typ vegetačního krytu).
  

Extenzivní zelená střecha má nižší porost (tráva, květiny, bonsaje, nízké keříky), který bez poškození překonává i období sucha a po deštích lehce regeneruje. Zeleň se udržuje samovýsevem nebo vegetativně (kořeny, kořenovými výběžky, plazením atd.) a na její údržbu není potřebný zásah člověka (bez hnojení, kosení a zavlažování). Porost je zásobován vodou a živinami přirozenými procesy. Vegetační vrstvy založené na vzlínavé hlíně nebo jílu plní zároveň funkci drenáže. V těchto případech je někdy možné vynechat drenážní vrstvu.

Extenzivní zeleň může růst na tenké vrstvě vegetačního substrátu (20 až 60 mm), na středně silné vrstvě substrátu (60 až 150 mm), příp. na silné vrstvě vegetačního substrátu (150 až 200 mm, maximálně 300 mm). Kořínky rostlin působí jako stabilizátor proti vlivu větru. Na takto realizované zelené střeše je třeba oblasti s vyšším sáním větru (při atikách) zatížit například dlažbou.

Extenzivní zelená střecha obsahuje stejné spodní vrstvy (nosná konstrukce, parozábrana a tepelná izolace) jako jiné střešní konstrukce. Je však potřeba, aby se nad tepelnou izolací nacházely vrstvy v následujícím pořadí.

Hydroizolační fólie – slouží k zabránění pronikání vody a musí být odolná proti prorůstání kořínků rostlin (je však nutné použít i samostatnou ochranu proti prorůstání kořínků). Hydroizolace se instaluje na spádovou vrstvu nad nosnou konstrukcí střechy. Minimální spád, který zabraňuje akumulaci vody, je 1 až 2 %.
Hydroizolační fólie může být zpevněna izolační tkaninou (propylenová syntetická geotextilie). Sortiment fólií je široký (HIF 804, HIF 805, Izopol 621, Ekoplast 806 a jiné). Při manipulaci je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejímu porušení a zabránilo se tak nežádoucím škodám.

Ochranná vrstva – zabraňuje porušení hydroizolační vrstvy kořeny rostlin. K tomuto účelu se používají různé typy plastových rohoží.

Drenážní vrstva (od 50 do 100 mm) – zadržuje srážkovou a závlahovou vodu v pórech a přebytečnou vodu odvádí do průpadových odtoků. Některé systémy umožňují vzlínání zadržované srážkové vody a zabezpečují tak závlahu v období beze srážek. Drenáž tvoří štěrkopísky a štěrky, které však patří k nejtěžším materiálům. Proto jsou v současnosti nahrazovány lehčími stavebními materiály, jako jsou lávové tufy, granulovaný pálený jíl, drcená láva nebo cihla, drenážní desky a jiné. Vhodným materiálem je také keramzit, který je dvaapůlkrát lehčí než štěrk a má čtyřicetiprocentní až šedesátiprocentní pórovitost. Na plošnou drenáž se doporučuje uložit několik milimetrů širokou vrstvu keramzitu. K podpoře rychlejšího odvodu vody se keramzitová vrstva fixuje drenážními trubičkami.

Jako drenážní vrstvy se mohou použít i lehčí synteticky vyráběné dvousložkové prefabrikáty nebo drenážní materiály se systémem propojených kanálků a drenážní rohože.

Filtrační vrstva – tvoří rozhraní mezi drenážní vrstvou a vegetačním substrátem. Jejím úkolem je zabránit zanášení a ucpávání drenážní vrstvy jemnými částicemi substrátu. Základním materiálem je říční písek (frakce 1 až 4 mm) aplikovaný v tloušťce 30 až 50 mm. Jako filtrační vrstvu lze použít i velmi lehké organické pěnové materiály, skelnou vatu, sklotextilní vložku, vláknitou rašelinu. Z novějších moderních materiálů se mohou použít syntetické geotextilie z propylenu nebo polypropylenu, případně rohože z minerální plsti nebo jiných materiálů.

Vegetační substrát (od 20 do 300 mm) – vytváří potřebný základ na zakořenění a růst rostlin. Jeho tloušťka závisí na nosnosti střešní konstrukce a stanovišti a typu střešní zeleně. Substrát musí mít nízkou hmotnost, malý podíl humusu, vysokou vodní kapacitu, schopnost absorbovat živiny, musí být dobře provzdušněný a dobře propojený.

Rostliny – pro naše potřeby to budou asi hlavně roychodníky a netřesky, pak trocha bylinek a nějaká ta travina

Literatura a články

tady a taky tady jsou zajímavé články a pěkné obrázky v češtině, tady v němčině. Vyšlo i několik zajímavých knih, mnohé z nich jsou k dispozici v knihovně. Rozhodně stojí za to zajít si do ekologického institutu Veronica.

Rostliny 

Mne zajímají hlavně rostliny, chceme si je totiž předpěstovat sami. Při ceně sklaniček v zahradnictví se mi protočily panenky. Cena u realizační firmy je sice přiměřenější, 6Kč bez dph, ale když se vynásobí několika tisící, tak to také naskakuje. K tomu mne zarazilo, že zatímco tady v ČR se sází na střechy jednotlivé rostliny, které se samozřejmě prodávají po kusech, v Německu to dělají rovnou po pytlech. Cena je pak někde jinde.

Sedumsprossen sind abgeschnittene Triebe der Sedumpflanzen, die man für extensive Dachbegrünungen auf das Substrat ausstreuen kann. Für 1 m² Dachbegrünung werden 100 g Sedumsprossen benötigt, tzn. na 100m velkou střechu je třeba asi 10kg rostlin v ceně 150€.

Na podobnou cenu bysme se dostali jen tehdy, pokud zasadíme 5 roslin na metr. To je docela málo, na netu píšou, že Um ein gutes Ergebnis zu erzielen, sollte man 16 bis 20 Pflanzen pro Quadratmeter setzen.

A protože tu žádný levný pytel s rozchodníky neseženeme a dovoz z Německa nestihneme časově, začneme si milé sedum pěstovat sami. Zatím to vypadá na  Sedum album a asi S. sexangulare, protože alle anderen Arten und vor allem auch die mitunter empfohlenen Kräuter brauchen ausreichend Wasser. Že by to byl ten důvod, proč tolik čerstvě vysázených druhů údajně vymrzá a všichni dosazují jak o život? Že by ty chudinky jednoduše uschly? Proč by to nebyl ten stejný problém jako u nově vysazených stromků. Všichni si myslí že umrzly a ono chyba lávky, chybí jim prostě voda. Naše zahrada by mohla vyprávět.

Substrát

Die Flächengewichte der Aufbauten werden wesentlich durch das Substrat bestimmt. Je cm Schichtdicke beträgt das Gewicht der marktüblichen Mineralsubstrate ca. 10 bis 13 kg/m² in wassergesättigtem Zustand. Für eine Sedumbegrünung sind mindestens 6 cm Substrat empfehlenswert. Inklusive Vegetation, Filter- und Dränschicht werden so ca. 70 bis 100 kg/m² Flächengewicht erreicht. Sedum-Kraut Begrünungen mit mindestens 8 cm Wurzelraum beginnen bei etwa 90 bis 130 kg/m². 

Nevidím zde příliš rozdíl k normální zemině, ale tyhle údaje asi nepočítají s mokrou zeminou???

Zemina	Měrná hmotnost	Objemová hmotnost
	t.m-3
štěrky a písky	2,65	2,0-2,2
prachovité písky, písčité hlíny	6,67	1,9-2,1
prachovité hlíny	2,70	1,9-2,1
jíly	2,75	2,1-2,2

Střešní substrát - základ pro zelené střechy

Střešní substrát je základním funkčním prvkem zelené střechy. Dosud přetrvávající názor některých stavebníků, že pro účely založení zelené střechy je možné použít běžnou ornici, je dnes již zjevným anachronizmem. „Proti" hovoří řada konstrukčních i funkčních důvodů. Předně je to jen velmi zřídka kdy vhodný chemismus neupravené půdy, většinou neodpovídající požadavkům vysazované vegerace. Obdodně nevhodná vodopropustnost - hlinité a jílovité půdy mají nízkou vodopropustnost, dochází k nepravidelnému zásobení vegetace vodou, vymývání a odnosu materiálu, zanášení konstrukčních prvků atd. Naopak písčité půdy jsou už příliš vodopropustné a mají nízkou schopnost potřebnou vláhu zadržovat. V neposlední řadě je zde též faktor hmotnostní; oproti speciálním střešním substrátům má běžná zemina až dvojnásobnou hmotnost při stejném objemu, což zvyšuje požadavky na únosnost konstrukcí a tím stavbu neúměrně prodražuje. Jednoznačně lze tedy říci, že pro zakložení zelené střechy je třeba použít střešní substrát.

Střešní substrát - složení a funkce

Každý střešní substrát je vždy směsí několika základních složek, jejich vzájemný poměr pak zabezpečuje jeho celkovou funkci, specifickou druh od druhu substrátu. Základem je směs přírodních a umělých silikátů, které spolu s dalšími komponenty zajišťují dostatečnou schopnost jímat a zadržovat vodu při zachování přiměřené vodopropustnosti, zadržovat a plynule uvolňovat potřebné živiny a v neposlední řadě jsou „vylehčené", tedy mají nízkou měrnou hmotnost. Exituje řada více či méně sofistikovaných recepur a návodů na přípravu takových směsí - střešních substrátů.

Střešní substrát  - který zvolit?

Volba druhu střešního substrátu závisí od typu zelené střechy, kterou hodláme zakládat. Podle toho se střešní substráty dělí zhruba na dvě skupiny:

• intenzivní střešní substráty - pro stavbu intenzivních zelených střech, tzv. střešních zahrad, trvale kultivovaných, využívaných pobytově, vybavených mobiliářem atd.
• extenzivní střešní substráty - určené pro zelené střechy - pohledové

Společnost ACRE, spol. s r. o. nabízí kompletní škálu střešních substrátů. Základem a převažující složkou všech vyráběných typů je spongilit v kombinaci s drceným i nedrceným expandovaným jílem. Dále směs tvoří - podle druhu a určení substrátu, též drcená cihla, rašelina, event. bezplevelný kompost.

Společnost ACRE, spol. s r. o. nabízí následující druhy střešního substrátu:

Jednovrstevný extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22941, je určen pro zřizování ozeleněných střech, sloužících zejména k dekoračním účelům a kde je požadavek na potřebu jen minimální údržby. Je vhodný pro pěstování sukulentních (rozchodníky, netřesky) a dalších suchomilných rostlin, kde zastává jak funkci vegetační vrstvy, tak zároveň plní i funkci drenáže. Používá se zejména tam, kde je vyprojektován střešní substrát o tloušťce do 20 cm.
Lehký extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22942, je rovněž určen pro zřizování zelených střech s převažující pohledovou funkcí, avšak s vícevrstevnou skladbou (drenážní a hydroakumulační funkci plní jiné vrstvy), když tento substrát slouží zejména jako vegetační vrstva. Používá se tam, kde je požadavek na snížení nároků na únosnost střešní konstrukce.
Extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22944, se používá jako vegetační vrstva pro pěstování sukulentních a jiných suchomilných rostlin na extenzivně udržovaných zelených střechách s vícevrstevnou skladbou.

Jednovrstvý střešní substrát této firmy se skládá údajně z 55% ze spongilitu, 20% liadrainu, 20% keramzitu a 5% rašeliny. Pro extenzivní střechy se používá drcený spongilit s přídavkem 15–30 % obj. drceného expandovaného jílu a 15 % obj. rašeliny. Pro zvýšení vodopropustnosti a vzdušné kapacity se u jednovrstevných střešních substrátů kombinuje drcený keramzit (liadrein) v objemu 15-20 % obj.  s nedrceným keramzitem v objemu 15–20 % obj. a snižuje se podíl rašeliny. Jsem v pokušení nedat ji vůbec, přece jenom mi její těžba není moc sympatická. Zbytek složení docela ujde a neměl by být problém všechny přísady sehnat. Teď ještě co je spongilit :-)

Spongilit je jemnozrnný křemičitovápenatý slínovec - jeden z druhů opuky, tedy hlubokomořská usazená hornina, pocházející povětšinou ze svrchní křídy - stupeň turon, stáří kolem 90 mil. let. Hojně je zastoupen v křídě Českého masívu, kde vytváří mocná souvrství. Charakteristické je pro něj specifické složení - tvoří ho vedle jílovitých a prachovitých částice s vysokým obsahem vápníku též hojné zbytky křemitých živočišných hub (kmen Porifera, třída Hexactinelida) - tříosých jehlic mikroskopických rozměrů, tvořících za života hub oporu jejich těl. Složení spongilitů z různých míst a vrstev, resp. opuk obecně, není stejnorodé, je to právě množství jehlic, které určuje jejich pevnost a trvanlivost. Samotný spongilit je lehká, pórovita hornina, většinou bílé barvy, event. zabarvená příměsí železa či manganu do žluta, okrova, nebo do hněda.
Vlastnosti spongilitu
Drcený spongilit má řadu cenných vlastností, z nichž pro zahradnickou praxi jsou významné zejména:

• vysoká nasákavost (20% hmotnostních)
• dobrá propustnost
• neutrální pH
• sterilita (čistý spongilit neobsahuje semena plevelů ani zárodky patogenů)
• nízká specifická hmotnost

To všechno jsou vlastnosti, které předurčují spongilit jako cenný a perspektivní materiál v zahradnické praxi.

V lomu se prodává drť asi 30Kč za kubík, teď jen najít ten správný lom dostatečně blízko. Proč jsou všechny v Čechách?

Keramzit, velmi zajímavý materiál nepřírodního původu má celou škálu použití, od stavebnictví, přes izolace až po použití v zahradách nebo při hydroponickém pěstování okrasných rostlin. Keramzit je vlastně umělý materiál - nikde se netěží, ale vyrábí se za vysokých teplot ve speciálních pecích z pečlivě vybíraného druhu jílu, podobně jako se vyrábí třeba smalt nebo smaltované nádobí. Díky chemickým procesům za vysokých teplot jíl díky vzniku porovité struktury získá na objemu zhruba 3-3,5 násobek původního objemu - a vznikne keramzit.

Keramzit se díky svým zvláštním vlastnostem výborně hodí jako materiál pro zelené střechy. „Zelená“ střecha se stává stále oblíbenějším architektonickým prvkem. Kromě estetického přínosu jsou zde však i mnohé další. Například ze stavebně fyzikálního pohledu jsou to zlepšené tepelné i zvukově izolační vlastnosti, ochrana střechy před velkými teplotními výkyvy a ultrafialovým zářením či ochrana před mechanickým poškozením. Z pohledu ekologie je přínosem bezesporu především zpětné získání hodnotné vegetační plochy, ale také zlepšení mikroklimatu díky absorbci kysličníku uhličitého a dodávání kyslíku fotosyntézou. Zanedbatelný není ani ekonomický pohled na věc. Zelená střecha totiž znamená úsporu energie díky zlepšené tepelné izolaci střechy a snížení nákladů na údržbu díky účinné ochraně celé střešní konstrukce. O tom, zda a jakým způsobem lze střechu ozelenit, rozhoduje její únosnost, požadavek na její budoucí využívání a možnost jak zabránit prorůstání kořenů rostlin do střešní konstrukce.

Liadrain - drcené kamenivo do živných substrátů

Liadrain je drcené keramické kamenivo Liapor (dřív se výrobek jmenoval Keramzit), které se přidává jako přísada do živných substrátů. Přídáním Liadrainu lze zlepšit vlastnosti organických substrátů, především jeho fyzikální vlastnosti. LiadrainVertikal zase pomáhá dlouhodobě regulovat vlhkost v kořenovém prostoru stromů.
Liadrain se využívá při realizaci zelených ploch a při extenzivním a intenzivním ozelenění střech a teras, případně do receptur substrátů pro pěstování rostlin. Základní dodávaná drcená frakce je o zrnitosti 2–8 mm. Na zakázku po předchozí dohodě mohou být rovněž dodávány i jiné drcené frakce o zrnitosti 0–4, 4–6, příp. 0–16 mm.

Optigrün-Anspritzbegrünung/ Nassansaat (alternativ Trocken-ansaat) Ansaat-Verfahren mit speziellem Keimsubstrat und abgestimmter Saatgutmischung besteht aus vielen Kräutern und einigen Gräsern sowie Sedum-Sprossen in mehreren Arten
Optigrün-Extensiv- Einschicht-substrat Typ M* (8 cm)  Auf einschichtige extensive Bauweise abgestimmtes Substrat mit hoher Wasserkapazität und guter Dränleistung
Optigrün-Triangelwasserleitsystem Zur schnellen Wasserableitung und −verteilung, bestehend aus Kombi- Kontrollschacht und Wasserleit-profilen. Mehr durchwurzelbarer Raum für die Vegetation
Optigrün- Schutz- und Speichervlies Typ RMS 300 (500)**Schützt die Dachabdichtung vor Beschädigungen und speichert Wasser. Bei Umkehrdächern anstelle des RMS-Vlieses das Optigrün-Rieselschutzvlies Typ RS verwenden.

Dýňoviště

v popředí Lunga di Napoli

Máme rádi dýně a to hodně. Tobiášek jeden čas nejedl nic jiného. Hokaido z loňska brzy došlo a tak jsme zhruba od Vánoc byli odsouzeni nakupovat dýně v běžné obchodní síti. Nabídka byla docela tristní. Sem tam německá Hokaido z Alberta, muškátové krasavice z Itálie v Kauflandu a na jaře se objevily v Intersparu celkem dobré máslové dýně z Jižní Ameriky. Cuket a patizónů jsou sice všude mraky, ale buď nesedí země původu, cena, nebo jsou nacpané kdovíjakým sajrajtem.

Kompost a hromadu ornice, kde rostly naše dýně loni, jsme zlikvidovali, nebo tedy vlastně použili do vyvýšeného záhonu. Takže co teď? Těch sedm nebo kolik rostlin, co se vejde do záhonu nám rozhodně stačit nebude. Navíc jsem nakoupila několik specialit, které potřebují hodně prostoru.

Původní nápad byl, osázet svah pod stájemi, abysme tu nemuseli letos sekat trávu. Jenže bližší obhlídka terénu ukázala naprostou nevhodnost na pěstování čehokoli, dýně nevyjímaje. Vzpomněla jsem si tedy na Svobodovu knihu Ekozahrady a jeho neprůstřelný mulč. Materiál by byl, chuť do práce také, jen to místo bylo pořád nevhodné. Plánované dýňoviště jsme tedy přestěhovali pod svejl, kde jsme už předloni vybudovali jakouž takouž rovinku.

Inspirovala jsem se tedy Svobodou (a ten zase knihou Gaia´s Garden).

 Celý princip tkví v tom, že nesázíte do půdy pod mulčem, ale jen v něm uděláte díru, vyplníte ji zeminou či kompostem, zasadíte, a rostlinka se sama prokoření kam potřebuje. Tento mulč je velmi náročný na množství materiálu, používá se tedy jen v případech, kdy máte extrémně neúrodnou půdu (písek, jíl, mělce skála, atd.). Takto je možné ozeleňovat pouště. V podstatě je to takový plošný kompost, který vyprodukuje spousty živin, zadrží vlhkost, podpoří půdní život a rostlinky budou šťastné. 

    Je velmi pravděpodobné, že se vám nepodaří sehnat všechny ingredience do mulče hraničícího s dokonalostí, proto nezoufejte. Toto je jen ukázka jednoho z mnoha možných ideálních provedení, ale při použití papírových krabic a dostatečně velké vrstvy (kolem 20cm) jakýchkoliv organických materiálů (nejlépe slámy) dosáhnete vynikajících výsledků tak jako tak. Slámu je možné získat od zemědělců stočenou ve velkých a těžkých kolech. (Někdy je opravdu nelehký úkol dopravit ji vlastními silami na kýžené místo :-).zdroj: http://www.ekozahrady.com/mulcovani.htm

 A jdeme na to

Někdy na jaře jsme si nechali od sousedů dovézt dvě fůry hnoje. Chytře jsem nechala hnůj vyklopit před bránu, takže jsme si zablokovali přístupovou cestu. Naštěstí máme vchody dva, přesto to byl nápad hodný inteligenta. Pán se asi ťukal na čelo. Jenže mne vážně nenapadlo, že dvě "malé" fůry zaberou po vysypání dobrých 30m2. Hnůj jsme měli slíbený uleželý, jenže jak si tak ležel celou zimu za stájemi, nebylo pro okolí nic snažšího, než do něj naházet vše co se už nehodilo. Hromada byla plná provázků, vajglů, petlahví a dalších odpadků. Nechali jsme si tedy dovézt čerstvý z posledních dvou týdnů, ještě se z něj kouřilo. 

Jako další krok jsme posekli trávu a rozpíchali půdu rycími vidlemi. Posekaná tráva zůstala na místě a ještě jsme tam naházeli trávu a byliny z okolního sečení. Písek ani kamennou moučku jsme nepoužili, předloni jsme sem navezli hromadu zetlelé slámy, tak by to snad na zůrodnění jílu mohlo stačit. Protože už dlouho nepršelo, zvlhčila jsme půdu cca dvěma kubíky vody ze studny a zakryla povrch kartóny od Jeníka ze skladu. Zbyly sotva na polovinu a že jsme jich měli. V této fázi to přestalo moji spolupracovnici bavit a se slovy, že je to moc práce a dýně si raději koupí, odešla domů. No už jsme tu dřely celé dvě hodiny. Vlastně dřeli, Adélka s Tobískem pilně pomáhali.

Pod kartony přišla ještě tenká vrstva koblížků z výběhu, aby se nahoru natáhly žížaly a další užitečné potvory.

Několik dalších dní jsme se bavili tím, že jsme přesouvali hromadu hnoje na nové místo. Hnůj, nebo spíš slámu, zbytky sena a sem tam nějaký ten koblížek, jsme navršili do výše zhruba jednoho metru a průběžně ušlapávali. Vašek tvrdí, že to zabralo stěží 2 dny čisté práce, já mám ale pocit, že to trvalo celé roky. Pevně doufám, že si Vašek neuhnal toho streptokoka zde, každopádně si tu tu bolest v noze poprvé uvědomil.

A protože se další měsíc můj drahý léčil s růží, stavba dýňoviště nabrala na skluzu.

K potoku vyvezla zahradní firma dva náklaďáčky celkem slušné zeminy a tak jsme si odvozili několik vozíků. Shodou náhod to byla hlína se zahrádky pod našimi okny, poznali jsme vás sousedé :-). Takových vehiklů nejezdí po Brně moc. V teď už slehlém hnoji asi na půl metru jsem vyhloubila díry a do každé jsme nasypali dobře půl kotouče zeminy. Děr bylo pěkných pár desítek. 

Tomatillo

Protože dýní není zas až tolik (možná kolem padesátky?) zbylo místo i na rajčata a Tomatilla. S Tobíkem jsme nařezali olšové pruty v našem lesíku a použili je jako podpěry. Jak to tu EONi loni vyčistili, zničili nám náš spolehlivý zdroj dřeva a museli jsme pěkně hledat.

dýně se tu zatím ztrácí

A co zde pěstujeme?

Tomatillo Verde, Whangaparaoa Prince a Summer Crockneck

• Tomatillo Verde - Physalis ixocarpa
• Rajčata Green Zebra
• Rajčata Black von Tula
• Rajčata Black Prince
• Dýně Lunga Gigante Di Napoli
• Dýně Whangaparaoa Prince alias Crown Prince
• Dýně Hokaido Uchiki Kuri
• semínka z neznámé máslové dýně z obchodu
• letní dýně Summer Crockneck
• cukety Striato D´italia
• žluté cukety ze Sema

Semínka jsou převážně odsud: Premier-Seeds-Direct  z angl. zahradnictví na Ebay
Poštovné za babku, výběr neskutečný, klíčivost 90-100% a dodání během pár dnů.

Výsledky

Nastal konec sezony a sklizeň je za námi. Musím přiznat, že kombinace rajčat s dýněmi nebyl právě ten nejlepší nápad. Dýně se rozlezly všude možně a místo toho, aby se  plazily po zemi, omotaly se kolem tyček na rajčata a celé dýňoviště si zabraly samy pro sebe. Rajčata ani letní dýně nebylo možné sklízet, protože bych si pošlapala Hokaida a rajčata hodně rychle chytla plíseň, protože byly moc ve vlhku a věčném stínu. Tomatilla neuzrála až na pár kousků vůbec, ale to mi ani tak moc nevadilo. Stejně nejsou moc k jídlu a dělat pořád lečo se mi nechce. Navíc rajčata na pařeniště, protože co jiného jsme udělali, nepatří, moc dobře se jim tam nedařilo.

V úterý mne čekalo negativní překvapení. V zápalu boje jsem několik dýní nechala ležet na trávě, takže stejně namrzly. Buterrnuty visící na terase to odnesly taky a většina dýní vzadu na tom nebyla zrovna nejlépe. Místo abych se ze sklizně radovala, tak jsme smutnila. No příště budu vědět, že musím vybrat odrůdy s kratší vegetační dobou, protože ne všechny mi tu dozrají. Letos byla mezera mezi přízemními mrazíky 130 dní, loni ani tolik ne. Bude to chtít asi odrůdy maximálně se 100-110 dny. Zajímavé je, že u bábičky na Vysočině dýně leží na zahradě ještě v půlce října. 


Políčko jsme nechali svému osudu a jen když bylo jó potřeba, čas od času ho zalili. A čas od času vypustili celou nádrž na jedno místo :-(. A v říjnu konečně nastal vytoužený čas sklizně. Letní dýně a cukety sice plodily jako zjednané už předtím, ale uprostřed nešly holky moc sklízet, tak rostly a rostly a rostly. Pročítala jsem lunární kalendář a našla několik vhodných termínů. Jenže 11. slavil Tobiášek narozeniny a my chystali velkou oslavu. Počítali jsme i s variantou špatného počasí, a proto musel náš mobilheim zůstat pokud možno prázdný. Navíc jsme se pokoušeli dodělat terasu a tak nebylo času nazbyt. K tomu krásné slunečné počasí, dobrá předpověď, tak čeho se bát? Pondělní večer mne tedy zastihl naprosto nepřipravenou. 

Tobiáškovi se na zahradě přestalo líbil a začal kňourat. Připočítala jsem to blížícímu se večeru, ale když mi začala stoupat pára od pusy, šla jsem se podívat na teploměr. Již v 7 večer rtuť na teploměru klesla na pouhý jeden stupeň nad nulou. Rychle jsem začala trhat červená rajčata na vyvýšeném záhonu, na která se kvůli propršené neděli nedostalo a odřezala všechny dýně a cukety v nižších šátech zahrady. Dýně u terasy a na dýňovišti jsem nechala svému osudu, protože zde tak brzy přece mrznout nemůže. Obojí je chráněné, tak čeho se bát? Navíc bylo už 8 večer (-1C), Tobísek  vysloveně nešťastný a všude tma. Zabalili jsme to a jeli domů.

Tohle se nám urodilo vzadu na dýňovišti. Spousta malých kuliček skončila na kompostu a mnohé z dýní na vozíku tam asi ještě skončí. Několik Lunga di Napoli uhnilo, překvapilo mne, že odejdou i půlmetrové plody. Místy bylo moc vlhko a některé plody ležely přímo na hnoji, tak čemu se divit. Člověk jim chystá slámu a ony se rozlezly kam se jim chtělo. Příště je budu hnát na stromy :)