budujeme sklep

Protože se nám konečně něco urodilo na zahradě, začali jsme zcela vážně uvažovat o stavbě sklepa. Zatím jsme skladovali jablka v Bítýšce a brambory nám postupně přidělovala bábička, ale výsledek byl ten, že jsme si brambory více méně kupovali a většinu jablek snědl někdo jiný. Že potřebujeme sklep nám bylo jasné už dlouho, ale pořád to bylo v plánu na někdy, nejlépe až tu budeme bydlet a budeme mít hotový dům. 

Náš stavební úřad ale nemá rád stavebníky a vůbec lidi, co mu přidělávají práci a tak to se stavbou našeho domu nevypadá příliš růžově. Rozhodli jsme se ho tedy otestovat, jestli trvá na ignorování ÚP a začneme s nějakou maličkostí. Stavba sklepa se přímo nabízí. Nebude to moc papírování ani moc práce, finančně to snad také zvládneme, tak proč se do toho nepustit?

Kromě potřebných povolení je potřeba vyřešit ještě spousta věcí. Kde bude sklep stát už víme, ale z čeho bude, jak bude velký, kolik částí bude mít, jak dosáhneme toho, aby v každém sklepě byla jiná teplota a jiná vlhkost aaa ještě netuším. Dúležitá se mi zdá především teplota a vlhkost. Potřebujeme skladovat hlavně jablka, možná nějaké ty brambory, zeleninu a především dýně. Všechno to má dost jiné nároky, takže sklepy musí být dva. Vašek  říká, že můžu mít klidně i tři, ale nic se nemá přehánět. Už vidím, jak by zely prázdnotou :-)

Krásný článek na toto téma jsem našla  zde Kousek sem neumětelsky přeložím, aby si mohl počíst i můj drahý,

Příprava

Pokud si chcete postavit sklep podle našeho návodu, musíte se samozřejmě připravit. Pomyslete na to, že zahradní sklep musí mít především ideální klima, aby zde uložené produkty měly optimální podmínky.

Přípravy provádějte svědomitě a v žádném případě ne bezhlavě. pokud chcete dosáhnout optimálního výsledku, chce vše svůj čas. Jednotlivým bodům příprav lze přidělit  nálsedující prioritu:

- zvolit ideální místo
- určit rozměry a velikost sklepa
- stanovit rozpočet a možné náklady
- co tu chci skladovat
- příjezd pro stroje
- zorganizovat nářadí a stroje
- naplánovat si, kdy začneme
 

Zvolení ideálního místa

Tady platí, pozor na světové strany, vodu a o jakou se jedná zeminu. K dosažení optimální skladovací teploty by nad sklepem mělo být alespoň 0,5-0,75 metru zeminy, někde jsem četla dokonce minimálně 90 cm. To znamená, že kopat, se bude pěkně do hloubky. Nebepečí, že narazíme na vodu, je proto poměrně velké, i když zrovna u nás na našem svahu v to dost pochybuju. První výdaje tedy budou za proutkaře, ale jak říkají chytré knihy, vybagrovat a znovu zaházet díru by stálo víc. Já si dělám starosti spíš s Pospíšilovou jímkou a vodou ze silnice, ale snad bude náš sklep dostatečně daleko. 
Ideální místo na sklep by mělo ležet ve stínu a nejlépe na severním svahu. To doma nemáme. Máme jen jižní a východní svah, takže místo je jasné. Jih snad nebude tak špatný, protože vchod do sklípku bude po většinu dne zastíněn domem a v létě tam může slunko svítit do alejuja. Možná budeme donuceni vybudovat předsíň, ale doufám, že se bez ní obejdeme. Vchod do sklepa by neměl ležet na východ ani na západ, tyto dvě strany jsou vyhrazeny stěnám. Má to něco společného s větráním. Přesné důvody si nepamatuju, ještě to dohledám. Ale takhle to budeme mít do sklepa blízko z kuchyně, tak proč ne? A využijeme svah k sousedům, opěrná zeď by přišla stejně draho jako sklep. 
V místě sklepa je hutná jílovitá půda, na stavbu sklepa přímo ideální. Když jsme kopali jímku, takřka třímetrové stěny se ani nepohli a my (nebo tedy bagr a Vašek) mohli v klidu pracovat. Tak snad nás nepřekvapí pískoviště jako o pár desítek metrů dál, nebo nějaké velké balvany. No, jeden, dva by se mi hodily do jezírka :-) 

Rozměry a velikost sklepa

Velikost sklepa se prý určuje podle vlastních potřeb, místa k dispozici a také peněženky. Prý je velice lehké postavit sklep příliš malý a jeho následné rozšíření se nevyplatí. Jenže jak velký postavit sklep, když vlastně ani nevím, co všechno v něm budu skladovat? Moje dnešní potřeby jsou jeden pytel brambor, pár beden jablek a pár desítek dýní. Jenže co až začnou rodit všechny jabloně a hrušky a najednou tu těch beden bude několik desítek, plus hromada jablek na průběžné moštování, k bramborám přibude naše oblíbená červená řepa, soudek zelí a všechna ta mrkev, celer, pastiňák a a a. A co když mne zahrada přestane bavit, nebo na ni nebudu mít čas a budou se tu choulit jen brambory a dvě flašky vína?

Spočítali jsme si, že stačit by měly sklepy dva, každýs jinými teplotními podmínkami. Rozměry budou zhruba 2x3 metry, užší strana bude vchodová.

Wie groß der Erdkeller werden soll, liegt natürlich an Ihrem eigenen Geschmack. Auch am vorhandenen Platz und am Geldbeutel. Bedenken Sie bitte, daß man leicht zu klein bauen kann. Ein nachträgliches Erweitern von Erdkeller oder Weinkeller ist immer sehr umständlich und fast unrentabel. Machen Sie die Länge von den fertigen Gewölbebögen abhängig. Planen Sie Fertigteile in den Bauplan mit ein. Unsere Gewölbebögen haben eine 50 cm Breite. Wir hatten 6 Gewölbebögen also ca. 3 Meter Länge. Die Spannweite liegt bei den Gewölbebögen bei unserem Erdkeller bei ca. 2,50 Metern. Die Gewölbebögen gibt es bis 4 Meter Spannweite. In 0,50 Meter Schritten. Die Spannweite bei den Gewölbebögen wird immer Innen gemessen. Also muß bei der Vorbereitung des Grundrisses der Außenmaße die Steindicke mitgerechnet werden. Auch obliegt es Ihnen selber, ob Sie die Nord und Südfront außen an den Bögen oder innen hochmauern. Wir haben die Mauern Innen hochgezogen und die Mauer an die Bögen angepasst. Damit geht aber Platz von 2 mal der Steindicke verloren. Sie könne sich selber überlegen, was für Ihre Bedürfnisse sinnvoller ist. Wir zeigen das aber alles noch auf Skizzen und Zeichnungen auf, um diese Geschichte klarer darstellen zu können. Berechnen Sie von der Länge des Erdkellers her auch noch den Abgang. Also die Treppe, die später in den Erdkeller führen wird. Auch den Vorraum, wenn benötigt, sollten Sie jetzt schon einkalkulieren. Sie haben hier natürlich wieder die Auswahl. Vielleicht wollen Sie den Erdkeller ja auch an den normalen Hauskeller integrieren. Dann ist ein Abgang natürlich hinfällig. Planen Sie für die ganze Baugrube auch an jeder Seite ca. 0,50 Meter Freiraum ein. Erstens für die Drainage und man braucht später Platz, um die Aussenwände mit Lehm zu verputzen. Auch das Stromkabel muß von außen durch die Mauer verlegt werden.

Das Budget und die Kosten für den Erdkeller 

Die Kosten für den Erdkeller oder Eiskeller sowie Weinkeller kann man nicht so genau errechnen, aber man kann die Kosten grob überschlagen. Wir müssen die Kosten für folgende Faktoren festhalten:

a zase ty dýně

Dýní jsou desítky druhů, ale přesto každý myslí v prvé řadě na ananasový kompot. V zimě si ho někdy s chutí dám, ale že bych zrovna kvůli němu musela pěstovat na zahradě Goliáše? Na nic jiného se tento obr totiž podle mne nehodí. A to je zřejmě důvodem toho, že tato obří a podle mé tchýně přece vždycky oranžová koule v české kuchyni ještě pořádně nezdomácněla.

Dýně ale nemusí být jen oranžová a už vůbec ne kulatá. Popravdě řečeno je oranžová u nás doma v menšině. Tímhle odstínem svítí na plotě jenom Hokkaido Uchiki Kurri a to je tu trpěno jen proto, že se nemusí loupat, dobře se skladuje v bytě a první jsou zralá už v srpnu. A taky je z nich skvělá polévka, rizoto, lasagne, koláče, džemy, nebo jen tak pečené. Takže v podstatě na nic, ne? :-) Jiné naše dýně jsou zářivě žluté, krémově bíle nebo do stříbrna, světle nebo tmavě zelené, růžové či fialové a pár dokonce do modra. Naše modrá Whangaparaoa sice podezřele připomíná šedou, ale asi to bude podnebím :-) Také jsem viděla pruhované, flekaté nebo kropenaté dýně, některé byly příjemně hladké, jiné s žebry a třeba vyzrálé Crooknecky mi připomínají ropuchu. Prostě co typ dýně, to unikát. To samé platí pro velikost a tvar. Nejmenší druh je velký jako palec, ty největší mohou dosahovat několika desítek či stovek kilogramů. Jsou kulaté, zploštělé, válcovité nebo baňaté a třebas pro takovou Hokkaido mne označení tvaru ani nenapadá. Možná kapkovitá?

Červená Hokkaido je vůbec zajímavá dýně. Jak je vidět výše, na rozdíl od klasických druhů dýní má Uchiki Kurri v kuchyni rozmanité využití, což ale neznamená, že by to byla dýně nejlepší. Na koláče se hodí víc dýně máslové, na zapečení v troubě miluju muškátové a za syrova nic nepřekoná letní dýni Summer Crookneck. Vzhledově se mi líbí šedomodré Whangaparaoa a nevím proč různí Hubbardi. Svého favorita ale teprve hledám.

Dýně dělí do několika kategorií. Nejjednodušší je asi rozdělení na letní a zimní odrůdy.
Takzvané letní dýně jsou všechny dýně, které lze sklízet a jíst ještě nezralé, zralé ztrácejí na chuti. Většinou je možné je sklízet již po 50 dnech od zasetí, což je mnohdy míň než polovina oproti běžným dýním. K tzv. letním dýním se řadí všechny v Česku oblíbené cukety a patizony, letní dýně jako můj milovaný Summer Crookneck a mnoho dalších, především v USA pěstovaných dýní. V podstatě všechny letní dýně patří k poddruhu C. pepo.

Dýně zimní jsou u nás mnohem známější. Pěstují se na celém světě a ty pro mne nejzajímavější jsou i z dost odlehlých končin jako Nový Zéland nebo Čína. Doba zralosti je mezi 90-150 dny, ale tak dlouho potřebuje jen pár druhů s vysokými nároky na teplo. Možná někdy, až budu mít skleník, tak si jednu dvě takové dýně pořídím :-)
Dýně lze dělit i na jedlé a okrasné, jenže spousta okrasných dýní je zároveň jedlých a mnohé jedlé dýně jsou krásné. Důležité je spíš to, že ne všechny dýně jsou jedlé, protože mnohé z těch menších obsahují  jedovatý cucurbitacin, který může způsobit težké poruchy zažívání, bušení srdce atd. Takže každou netypickou dýni předem ozkoušet  a pokud je hořká, bez milosti vyhodit na kompost. Že je pár dýní jedovatých, nebo možná jen nejedlých, by rozhodně nikomu nemělo bránit v jejich konzumaci. V německém lékařském časopisu jsem se dočetla o tolika pozitivních účincích, že je asi budeme jíst každý den. Tak třeba působí fajn na dobré zažívání, léčivě na problémy s prostatou a močovým měchýřem, při napadení střevními parazity, ale hlavně při těhotenských obtížích. Zázvorová lízátka jděte se vycpat, vzhůru na dýně!

Původ

Všechny dýně pochází ze střední a jižní Ameriky. Tamní indiáni si na nich prý pochutnávali už od pradávna. Do Evropy je dovezli až Portugalci někdy v 16. století, ve stejné době se ocitly i v Číně.

V Evropě se jimi krmil dobytek, což mnoho lidí dělá i teď. Přijde mi to jako mrhání, ale když budu mít plnou zahradu stokilových Goliášů, tak mi asi nic jiného taky nezbyde. Ale zpět k indiánům. Anglický výraz squash pochází z jenoho z indiánských jazyků a znamená přibližně ''jí se za syrova'' Indiáni dýni považovali za jednu z tří sester, tedy jednu ze tří nejdůležitějších potravin. Další dvě sestry jsou fazole a kukuřice a všechny tři rostliny se pěstovali společně. Fazole dodávaly hladové kukuřici dusík a ta jim zase poskytovala oporu a obě dvě chránily dýni před přílišným sluncem. Dýně se zase postarala o mulčování a likvidovala plevel. Tuším že opět Svoboda píše ve své knize i o dalších sestrách jako lichořeřišnici atd., ale jinde jsem se nic podobného nedočetla.
Na fotce kombinace měsíčku, lichořeřišnice a náhodně vyrostlých topinambur z 19. června 2012.

Taxonomie

Nevím jestli už tehdy v Americe, ale dnes se dýně rozdělují taxonomicky do několika podskupin, které se mezi sebou údajně nekříží. Plody těchto pěti botanických druhů (podle jednoho francouzského zdroje deseti) byly původně hořké, ale díky nejrůznějšímu křížení a výběru z nich vzniklo současných dobře 600 druhů. A každý rok se objevují další.
Plody zařazené do první skupiny moc jako dýně nevypadají. Jsou to všude známé cukety a patizony, které většině zahrádkářů přerůstají přes hlavu. Jedná se o dýni obecnou nebo také tykev turek (Cucurbita pepo)., rostlinu, která byl 2005 vybraná jako Arzneimittel des Jahres. Tahle tykev patří mezi nejstarší pěstované plodiny vůbec, naši předkové ji pěstovali již 7000 př.n.l. Oni to nebyli až tak moc naši předci, domovina této dýně leží někde mezi Peru a jižní USA. Kryštof Kolumbus ji objevil na Kubě. A protože je takhle z jihu, má ráda teplo. Pokud v létě spadnou teploty pod 10C, dokáží prý rostlinu poškodit. U nás se to projevuje nenasazováním plodů, mladé lístky  v noci i zmrzly. Podle české wikipedie se vzhledem k velkým rozdílům u bobulí této dýně rostlina člení na několik variet: 

• Cucurbita pepo, varieta giromontiina - sem patří kabačky a cukety
• Cucurbita pepo, varieta patissonina - sem patří patizony
• Cucurbita pepo, varieta oleifera - sem patří tykev (dýně) olejná^[1]

Mezi další typy tohoto druhu dýně patří dýně špagetová.

Chybí mi zde ještě letní dýně a jak jsem pochopila, tak i většina u ná pěstovaných tzv. okrasných dýni spadá sem. Takže jsem se raději podívala na wikipedii německou a hleďme, už je to jasnější: 

• subsp. fraterna umfasst Wildformen im Nordosten Mexikos.
• subsp. ovifera umfasst zwei Varietäten:^[4]
  • var. texana umfasst Wildformen in den USA, die früher als eigene Art Cucurbita texana geführt wurden.
  • var. ovifera umfasst Zier- und Ess-Sorten:
    • Acorn-Gruppe: Frucht klein, deckelförmig, gerillt, am Blütenende zugespitzt
    • Crookneck-Gruppe: Frucht lang mit gekrümmtem Hals
    • Scallop-Gruppe: kleine, abgeflachte Frucht, typisch mit ausgebogenem Rand
    • Straightneck-Gruppe: Frucht zylindrisch mit geradem, leicht verengtem Hals
    • Oviform-Gruppe Zierformen
• subsp. pepo umfasst die meisten essbaren Sorten und einige Zierformen. Wildformen sind nicht bekannt.
  • Cocozelle-Gruppe: Frucht lang, zylindrisch, vom breiten Blütenende weg schmaler werdend; Länge-zu-Breite-Verhältnis über 3,5.
  • Pumpkin-Gruppe: Frucht orange, rund oder oval
  • Vegetable marrow-Gruppe: Frucht kurz, zylindrisch, vom breiten Blütenende zum engen Stielende hin schmaler werdend. Hierher gehört der Spaghettikürbis
  • Zucchini-Gruppe: Frucht lang, zylindrisch, wenig oder nicht schmäler werdend zum Ende hin.
  • Spherical Zierformen
  • Warted Zierformen

Tobíkovy přerostlé C. pepo L, Striato d´Italia 

Další velkou skupinu tvoří pravděpodobně z Urugvai a Argentiny pocházející tykev zahradní neboli obří (Cucurbita maxima). A právě sem patří oblíbený Goliáš a Hokkaido. Tykev zahradní lze podle tvaru plodů rozdělit následovně:

• Banana: dlouhé, na obou koncích zašpičatělé plody s měkkou slupkou a hnědými semeny, např. Pink Banana
• Delicious: lehce žebrované turbany s tvrdou slupkou a bílými semeny
• Hubbard: ováné plody s pokřiveným krkem, bílá semena a velmi tvrdeá šlupka (opravdu sem patří Hokkaido?)
• Marrow: oválné až hruškovité, rychle se zašpičaťující, bílá semena
• Show: velké oranžová plody s měkkou šlupkou a bílmi semeny
• Turban: turban, který vznikl díky tvaru květu

Tyto tykve snesou krátkodobě nižší teploty než např. tykev zahradní, proto jsou často pěstovány ve střední Evropě.

Dýně muškátové (C. moschata) jsou na teplo náročnější, daří se jim především ve vlhkých tropických oblastech. Opět se rozdělují do několika podskupin, ale to se liší podle země původu. Japonsk´druhy jsou často s bradavičkami, ty z kolumbie mají prý tmavá semena, jiné zas plody ve formě cylindru...Pro mne je důležité, že sem patří všechny Butternuty a moje Lunga di Napoli. Lze je sklízet i zelené a nechat dozrát. Snad to platí i pro ty moje.

Ayoten neboli Cushaws (Cucurbita argyrosperma) pochází z Mexika. Botanicky se jim také říká Cucurbita mixta. Dorůstají nejrůznějších tvarů a barev, ale jejich dužnina za moc nestojí. Pěstují se hlavně kvůli velkým semenům, nejlepší jsou prý pražená. K dozrání potřebují 120-150 dní, takže nic pro naše podmínky.

Tykev fíkolistá (C. ficifolia) pochází zřejmě z Mexika nebo And. Dlouho se myslelo, že je z Asie, ale ne, jako všechny dýně je z Nového Světa. Dýně fíkolistá je velmi bujného vzrůstu a protože je rezistentní proti jakési půdní plísni, používá se jako podnož na roubování skleníkových okurek. Na rozdíl od ostatních dýní jsou semínka rozlezlá po celé dýni jako u melounu. Protože je hodně sladká, používá se do ovocných salátů nebo marmelády. Doba zrání je 120-130 dní, takže nic pro naše podmínky. 

Další čtyři druhy dýní nemají většího využití, jsou to většinou jen původní divoké, dekorativní druhy jako C. andreana, C. foetidissima, C. palmata a C. sororia.

Naše dýně:

Baby Bear

C. maxima 
Na veletrhu v Lysé nad Labem mi tyto dýně prodali jako nový druh Hokkaida, na zahradě z nich vyrostl ale krásně oranžový malý patizón. Údaj o plodnosti nelhal, na jedné rostlině vyrostlo i 40 plodů, jenže to jsem ještě měla zahradu v úrodné Polabské nížině. 
Podle internetu to má být malá žebrovaná dýně, mírně sploštělá, která se hodí nejlépe na polévky. V pyré vynikne její nepříliš dobrá chuť. Chuť mých sploštělých, ale nežebrovaných skoropatizónů nebyla zas až tak špatná, takže je možná někdy zkusím znovu.

Whangaparaoa Prince alias Crown Prince F1 

C. maxima

dýně pojmenovaná podle poloostrova Whangaparaoa na Novém Zélandu. Středně pozdní plazivá dýně s šedomodrou slupkou a oranžovočerveným masem. Dužnina je velmi pevná a tuhá. Počet plodů na rostlině má být 3-5 ks,  váha jednotlivých plodů 2-4kg. Doba zrání 100 dní, trvanlivost min. 4-7 měsíců.
Naše dýně mají dobře 4 kila, ale na každé rostlině jsou jen dvě. Roste zdravě a rychle, jediný zádrhel nastal při klíčení - semínka se špatně vylušťují a klíčivost byla tak pouhých 50%. Také se nejvíc kazí, při každé návštěvě komory jednu vyhazuju. Možná je to tím namrznutím, nevím. V půlce ledna jsou ale např. Hokkaida úplně v pohodě, kdežto ztráta u Prince 50%. Zato jsou neuvěřitelně sladké a třeba polévce dodávají zvláštní velmi dobrou chuť. Při sušení nepotřebují doslazovat, Tobísek by je jedl na kila.

Yellow Crookneck alias Summer Crookneck

C. pepo 

ranná keříčková dýně původem z USA, kde se pěstovala již před rokem 1828. Mladé plody jsou zářivě žluté a mají lahvicovitý tvar, později se barví do tmavě žluté až oranžové a zvýrazňují se na nich bradavičky. Dužnina je nažloutlá až krémová. V kuchyni se spotřebovávají především mladé plody, jakmile dorostou délky 8 až 10 cm. V tomto stádiu jsou pevné a mají máslovou konzistenci a chutnají jemně po oříšcích. Počet plodů při ponechání do plné zralosti je 5-7 ks, váha jednotlivých plodů dosahuje 400-1200g.  Doba zrání 55 dní pro kuchyňské použití, trvanlivost zralých plodů 2-4 měsíců. O Vánocích jsou tak tvrdé, že je na ně potřeba sekera. 

19.6. - 2 týdny po vysazení na záhon

24.6. takhle velké plody jsou nejlepší

První plody jsem sklízela již v červnu, necelý měsíc poté, co rostliny putovaly na záhon a opravdu 55 dní po výsevu. Poslední násadu plodů zřejmě zničí až přízemní mrazíky, dýně kvetou a kvetou. Rostlina je v dobrých podmínkách velmi plodná, na jednom šlahounu jsem během jednoho jediného víkendu utrhla 6 dýní a na druhém 12!! Sazenice ve volné půdě plodily podstatně hůř, přesto předstihly žluté cukety ze Sema. Musí se sklízet velmi mladé plody, velmi brzy se tvoří semena. Větší se hodí leda do nádivky nebo bramboráků, malé jsou výborné syrové, do salátu, nebo je zavařujeme stejně jako okurky. Nevýhodou jsou malé ostré chloupky, které mizí až u větších exemplářů.

Lunga di Napoli

C.moschata

obří máslová dýně, která se v Itálii pěstuje již po generace. Robustní a velmi plodná dýně, která má ráda teplo a ve středoevropských podmínkách vyžaduje předpěstování. Pozdě zrající plody dorůstají 6-15 kg, ve výjimečných případech i 20kg. Počet plodů na rostlině je 3-7 ks, doba zrání 120 dní, trvanlivost min. 4-8 měsíců. Lunga di Napoli je podlouhlá, zeleně pruhovaná dýně s béžovými pruhy, které se v době zralosti barví do cihlova. Oranžová dužnina s vysokým obsahem karotinu je výtečné chuti - sladká, šťavnatá, ne moučnatá, ideální na polévky, koláče, pyré.
Dýně roste přímo před očima, první plody měří dobře metr. Jiné rostliny tvoří více menších baculatějších plodů a rozlézají se kde se dá. Naštěstí se nepotvrdila fáma ohledně 30m dlouhých šlahounů, 10m mají ale určitě. Na chuť jsem teprve zvědavá.Vyžaduje teplé a chráněné stanoviště, na bývalém kompostu v dolíku a ze severní strany našeho Mobilheimu se první samičí květu objevily až v srpnu, na dýňovišti u lesa v půlce června. Klíčivost 95%.

Hokkaido Uchiki Kuri

C. maxima

dýně kterou není třeba představovat. Uchiki Kuri je raná odrůda tykve obrovské s oranžovými až červenými plody originálního tvaru. 1 - 1,5kg těžký plod s tenkou slupkou, která se nemusí loupat, s kaštanovou chutí. Skladování při vyšší, takřka pokojové teplotě až 6 měs., v teplém bytě nám vydržely do Vánoc.

Striato d'Italia
C. pepo L
Středně ranná keříčková cuketa, oblíbená především v Itálii. Země původu a krásné, zeleně mramorované plody s lehce zvýrazněnými světlými pruhy stojí očividně za jménem této cukety. Plody mají lehce válcovitý tvar a při plnné zralosti dosahují délky až 60 cm a váhy 1,5 - 3kg. Ty naše jsou rozhodně o dost větší.  Mladé cukety se sklízejí nejlépe při délce 20 cm, při dobré výživě lze pak sklízet z kažé rostliny několik desítek plodů. Doba zrání 55 dnů; trvanlivost 2 - 3 měsíce. 
Plody rostou neskutečně rychle, ještě kvetoucí kousky jsou dlouhé i 8cm. Po 14 dnech dorostl pokusný exemplář 60cm a pořád ještě neměl zralá a tím pádem nejedlá semena. Nejlepší z našich zatím 5 vyzkoušených druhů cuket.

Goldline F1
C. pepo L

Pozdnější hybridní keříčková cuketa se zlatožlutě zbarvenými plody. Chuťově zajímavá, nasládlá a celkem chutná odrůda, díky vysokému obsahu karotenu jsou jídla z ní pěkná i opticky. Vegetační doba do první sklizně je cca 65 dní.
Roste velmi pomalu, plody dosahují 20-30cm. Nepřerostou až tak snadno, díky zářivé barvě se i dobře hledají.

Blue Hubbard

C. maxima
šedomodrá kulovitá dýně dosahující váhy 3kg. Velmi dobrá chuť

Butternutt

C. moschata
tu pravou ideální odrůdu teprve hledám. Semínka z dýně z obchodu vypadají slibně, na můj vkus jsou trochu pozdní. Plodí ale ostošest. V merku mám tři další odrůdy.

Lady Godiva

C. pepo
olejová dýně z Rakouska pěstovaná jen na semena. Pesto z ní je vynikající. 

bílý a žlutý Patizon

C. pepo
ten pravý ještě hledám, zatím mne žádný bílý nezaujal a druh žlutého už nevím

cukety

C. pepo
Většina zelených cuket ze Sema nepřesvědčila ani chutí, růstem nebo plodností. Pruhaté italce se nic nevyrovná. Moc se mi líbí kulaté cukety, ale plodí minimálně. Možná to bude chtít vyzkoušet jiný druh?

Špagetová dýně

C. pepo
chuť nic moc, špagety se sice táhnou, ale nepřesvědčil mne. Existuje víc druhů???

Pink Banana

C. maxima
růžová dýně neobvyklého tvaru a údajně velmi dobré chuti. Vyzkouším 2013

Semínka

Semena na sadbu se vybírají z prvních dýní, které v tom daném roce uzrály. Dýně by ale měla zůstat až do podzimu na záhonu a semena se vybírají až několik týdnů po sklizni. Podle internetu klíčí dobře i několik let stará semena a údajně jim to prospívá, moje zkušenost to zatím potvrzuje. 
Dýně se sází do velkých kelímků asi měsíc před zmrzlými, ranější a odolnější dýně raději rovnou na záhon. Prý pak více rodí, což se mi zatím nepotvrdilo. Rozhodně je s nimi tak míň práce, tak proč ne? Aby se u některých druhů předešlo problémům s vyluštěním, je  prý lepší semena namočit den dopředu do vody a sázet je špičkou dolů asi 2-3cm hluboko.
Teprve nedávno jsem se dozvěděla, že dýně se pokud možno nemají pikýrovat, nebo rozdělovat baly, neboť mají velmi náchylné kořeny na poranění či vysychání. To bude asi ten důvod, proč mi při pokusu o přesazení tolik semenáčků zahynulo.

Takže příště asi maximálně 1-2 semínko do kelímku a rovnou do velkého. A také chránit před sluncem, ať nedopadnete podobně, jako já. Dýně na fotce už měly být venku, jenže jejich kamarádky vysazené ven zahynuly bídnou smrtí. V žlutém květníku už klíčí náhrada.

Sklizeň a skladování

Slupka u zralých dýní je tuhá a matná, nezralé plody se údajně více lesknou. U mne na záhoně jsou asi všechny moc špinavé, neleskne se ani jeden :-) Nebo že by byly zralé už všechny? Stopka by měla být zahnědlá a seschlá, u většiny odrůd i popraskaná. Sklízí se zásadně se stopkou, aby plody nenapadly houbové choroby. Protože se stopka snadno vylamuje, nejlepší je dýni odříznout nebo odstřihnout zahradnickými nůžkami a konec se potře dřevěným popelem. Zralé dýně je možné poznat i po poklepání.
Dýně na skladování se nechávají na záhoně co nejdéle, dokud neodumře všechno listí. Pak se uloží na vzdušném místě jako je stodola, veranda, dokud nás první mrazíky nedonutí je schovat. Pokud dýně namrznou, doba skladování se zkrátí na polovinu, podlé mé zkušenosti ale jen na několik málo týdnů. Z mrazem přešlých dýní lze ale bez problémů uvařit takřka cokoli, třeba na takové dýňové máslo se prý používají jen dýně namrzlé.
I pak by měly být uloženy na vzduchu a neměly se mezi sebou dotýkat. Ve sklepě by mělo být alespoň pět stupňů, lepší jsou vyšší teploty (12-18°C). Tohle mne vedlo k úvaze, že sklepy potřebujem alespoň dva. Jeden na jablka a druhý, teplejší, na dýně. Naštěstí mám chápavého manžela :-)

Podle Ulli Grall z www.Bio-Saatgut.de se dýně skladují následovně:

"... Kürbisse haben, abhängig von der Sorte, unterschiedliche Haltbarkeitszeiten. Lange haltbar sind vor allem die Früchte der Familien Moschata, nur teilweise die Maxima und die Pepo (zu den Pepos gehören auch die Zucchini, Zucchetti, Rondini, Kürbchen und die meisten Sommerkürbisse, die jung geerntet und "unreif" verzehrt werden).

Lagerkürbisse sollte man auf keinen Fall zu kühl aufbewahren, da sie sonst schneller zu faulen beginnen. Ideal wären 12 bis 16 Grad. Wer keinen Raum mit diesen Temperaturen zur Verfügung hat, lagert Kürbisse besser wärmer als kälter, bis hin zu Zimmertemperatur. Für den Hausgärtner könnte der Platz auf dem Kleiderschrank im Schlafzimmer ausreichend Lagerfläche bieten. Warm gelagerte Kürbisse trocknen natürlich stärker aus und die Schale wird ebenfalls härter.

... Ich habe die Erfahrung gemacht, dass, wenn der Stängel sich von alleine löst, es höchste Zeit ist, den Kürbis in der Küche zu verarbeiten ...

... So lecker die Moschuskürbisse sind – es wäre bestimmt ein Fehler sich auf diese zu beschränken!! Erwähnen will ich als Beispiel nur den etwa faustgroßen „Jack be Little“, der zu den C. pepo gehört, sich aber trotzdem ausgezeichnet lagern lässt, zudem durch sein kleines Format ausgesprochen dekorativ ist und der, gewürfelt und in Butterschmalz gebraten, zu meinen Favoriten in der Küche zählt."

Co musím mít:
Acorn Squash - Table King
Butternutt - ale jaký?
Pink Jumbo Banana
Little Gem
Delicata
Golden Nugget

Acorn Squash

Chieftain
Kleinfrüchtig, hell. Typischer Butternuß-Geschmack. Frühreifend, kürzere Reifezeit. Ernten sobald die ältesten Blätter einen Anflug von Mehltau zeigen. Stielansatz sofort anschneiden und saftende Schnittfläche in feingeraspelte Holzasche tauchen, damit auf der Schnittfläche keine Fäulnis auslösenden Pilzsporen auskeimen können. Max. 5 Monate kühl lagerfähig. Kleine beige, frühreife Butternut aus den USA. Fruchtform: beige, lang gezogene Birne; Fruchtgrösse (DxL): 16 x 20 cm Gewicht: ca. 1 kg; Fruchtfleisch: orange; fest, süsslich, aromatisch, nussiges Aroma; Verwendung: zum Braten, Dünsten und Dämpfen; zum Füllen; für Pies, Suppen, Pürees, Kuchen, Konfitüren/Marmeladen; unreife Früchte für Rohkost; Reifezeit: 87 Tage; Lagerzeit: 6 - 12 Monate;

Avalon F1 - Fruchtcharakteristik: früh, beige-terracotta Fruchtgewicht : 1.000 -1400 g Fruchtzahl je Pflanze : ca. 5-8, Pflanze : mäßig rankend Reifezeit : 90-100 Tage, Lagerzeit : 6-12 Monate Neuzüchtung aus den USA. Diese Sorte hat uns in dieser Saison überzeugt. Im Vergleich zu den ähnlichen, Zenith und Early Butternut eine wesentliche Verbesserung. Verwendung : Für Rohkost, zum Backen und Füllen, zum Braten,für Süßspeisen, für Pies, Suppen, Kuchen und Marmeladen Die Pink Jumbo Banana ist der Geheimtipp unter Kürbiskennern. Die bananenförmige Frucht wiegt zwischen 5 und 10 kg. Das Fruchtfleisch hat einen süßlichen Geschmack und ist von ausgezeichneter Qualität. In der Küche ist die Banana für jedes denkbare Gericht geeignet. Als Tipp für alle Mütter: Babys und Kleinkinder lieben Kürbis­pürree, vor allem aus der Pink Jumbo Banana. Ein Megakürbis mit schweinchenrosa Schale. Nicht selten werden 30 kg erreicht! Das Fruchtfleisch ist ausgesprochen süß und fest. Den Kürbis einfach in Scheiben schneiden und in den Backofen schieben. Schmeckt wie Süßkartoffel! Interessante Sorte, in einigen europäischen Ländern, zum Beispiel in Ungarn, sehr beliebt und weit verbreitet. Sie stammt ursprünglich aus den USA und wird vor allem in Kalifornien sehr geschätzt. Die Frucht hat eine längliche Samenhöhle. Dank ihrer Form können die Früchte leicht in Scheiben geschnitten werden und sind unter anderem zum Trocknen geeignet. Fruchtform: zylindrisch, manchmal etwas bananenförmig gebogen; Fruchtgrösse (DxL): 15 - 30 cm x 70 - 110 cm; Gewicht: 5 - 20 kg, max. ca. 30 kg; Fruchtfleisch: dunkelgelb bis orange, dick, trocken, fest, süss, ausgezeichnete Qualität, feiner Kürbisgeschmack; Verwendung: für Pürees, Suppen, Gratins und Aufläufe, als Gemüse, zum Braten, für Kuchen, Konfitüren/Marmeladen; Reifezeit: 100-110 Tage; Lagerzeit: 5 - 7 Monate; [H+++]

Little Gem Im Ursprungsland Südafrika ebenso beliebt wie die Rolets. Der Name dieser Sort bedeutet auf Englisch "kleiner Schmuck". Diese Sorte ist schwierig zu finden, da sie von den Firmen mit F1 ersetzt wird (Gemini, usw.) Pflanze: schlank stark rankend, sehr ergiebig; Fruchtform: kugelrund, dunkle grün; Fruchtgrösse (D): 8 - 12 cm; Gewicht: 100 - 200 g; Fruchtfleisch: dünn, in unreifen Zustand gelblich, dezentes Nussaroma; Verwendung: zum Füllen als Gemüse; Reifezeit: 80 Tage; Lagerzeit: 3 - 4 Monate;

Der.Delicata gehört zu den Speisekürbissen und lässt sich an seiner länglichen Form und der golden-hellgelben Farbe mit auffälligen grünen Streifen erkennen. Das Fruchtfleisch ist cremeweiß und mittelfest bis fest. Darüber hinaus wurde der Delicata zum Speisekürbis des Jahres 2003 ausgezeichnet. Reifezeit von durchschnittlich 90-100 Tagen Der Delicata schmeckt süßlich, fruchtig und bereitet ein besonderes Geschmackserlebnis durch ein dezentes nussiges Aroma. Geschmacklich lässt er sich etwa mit Esskastanien vergleichen und ist darum besonders für Kuchen, Süßspeisen, Eis, zum Füllen, Braten und Grillen geeignet, aber durchaus auch roh genießbar. Im Vergleich zu Winterkürbissen (z.B. Hokkaido, Hubbards oder Muskatkürbis) gelten aber Sommerkürbisse, wie auch der Delikata oder die Zucchini, als weniger aromatisch.

Schöne Sorte mit 10-12 cm Durchmesser und Früchten ab 200 g aufwärts, guter Speisekürbis. Bei magerer Kultur kleinere Früchte, die dann wegen der attraktiven rötlichen Farbe zur Dekoration beliebt sind. Aufgrund der Buschform und der Ausbildung von bis zu 15 Früchten je Pflanze ein wahrer Massenträger.Die Samen dieser Varietät sind oft schwierig zu bekommen. Golden Nugget ist in Neuseeland und Australien beheimatet und wird oft auch Gold Nugget (kleines Goldstück) genannt. In 1966 erhielt diese Sorte den Preis "All-America Selections Winner" . In der Zwischenzeit hat sich die Form der Früchte etwas geändert, sie sind jetzt mehr flachrund und nur noch selten tropfenförmig. Pflanze: buschförmig, braucht 1,5 qm; Fruchtform: flachrund, manchmal birnenförmig; Fruchtgrösse (D): 10 - 14 cm; Gewicht: 100 - 400 g; Fruchtfleisch: orange; feinkörnig, jedoch etwas mehlig; ausgezeichnete Qualität, feines, unaufdringliches Aroma; Verwendung: zum Füllen und Überbacken; wie Rondini zu verwenden; Reifezeit: 95 Tage Lagerzeit: 2 - 4 Monate; [T] [H++] 

Recept na dýňové máslo

Při výrobě másla, které ve skleničkách vydrží minimálně rok a v Anglii je hodně populární, budete potřebovat suroviny v následujícím poměru. Na 250 g dýně šťávu z jednoho citronu, špetku mletého hřebíčku, špetku mleté skořice a špetku mletého muškátového oříšku, 100 g třtinového cukru Demerera a kyselinu citronovou.
Kousky dýňové dužiny vydlabané lžící nebo pokrájené na kostky povařte doměkka, případně rozpečte na pekáčku v předehřáté troubě. Rozmixujte nebo rozemelte je v mlýnku na maso, přendejte do kastrolku, přisypte cukr a na mírném ohni míchejte, až se cukr rozpustí. Pokud je hmota řídká, nechte na ohni za stálého míchání zredukovat a zhoustnout.
Pak přidejte čerstvou šťávu z jednoho citronu a po špetkách všechna mletá koření, ochutnejte a podle potřeby dochuťte kyselinou citrónovou. Naplňte do skleniček a pro jistotu sterilujte při 85 °C zhruba 20 minut.

Vyvýšený záhon

Dokončili jsme první z našich vyvýšených záhonů. Zlákaly nás přednosti jako žádní slimáci a hraboši, rychlejší vyhřívání na jaře a tím pádem i ranější a vyšší úroda,žádné zhýbání, minimum pletí a rychlejší vysychání při zamokřené půdě.

Už v Milovicích jsme měli velmi dobré výsledky s Německou kopou, ale na černozemi v Polabí se hospodaří dobře každému. Teď bojujeme s těžkou jílovitou půdou prošpikovanou stavební sutí, kilometry provázků a dalšími odpadky. Do toho se tu v každé sebemenší prohlubni drží při dobré konstelaci několik měsíců v roce voda a raní mrazíky se objeví tu v červnu, tu koncem srpna. Holt mrazová kotlina jak vyšitá. A pak se tu pohybují mraky hrabošů, myšic, králíků a především slimáků. Bezprostřední blízkost stájí z jedné strany a mokřadu u potoka ze strany druhé, činí z našeho sadu ráj pro oba druhy těchto milých zvířátek, takže ta trocha práce navíc se bohatě vyplatí. No trocha práce navíc. Byla to pořádná fuška :-) Proto to taky trvalo rok.

Materiál pro záhon o rozměrech cca  4x1,5x0,7 m

1m3 trámků z lesa (kůrovcové dřevo z polomu)
15 ks 10x10cm x 4m a 15 ks 10x10cm x 1,5m
10 U kotev (Obi)

2 pytle cementu

písek nakopaný na stráni (na naší stráni)
králičí pletivo proti hrabošům cca 10m (staré od slepic)
nahnilé dřevo ze švestek 30 cm (po požáru pod stájemi)

drobné čerstvé větve z prořezávky špendlíků 10cm

koňský slaměný hnůj - 30 cm po slehnutí

kompost ze štěpek - čtyřletý 15 cm
ornice 15 cm

Vlastní průběh

První díry pro patku začal Vašek hloubit loni na jaře. Záhon měl totiž stát už loni :-) Mezitím se nakupilo ale tolik další neodkladné práce, že nějaký záhonek neměl prioritu. Pak bylo najednou na betonování moc horko, pak moc mokro, moc zima a najednou tu bylo další jaro.

Rychlostí blesku Vašek vyhloubil jámu a díry na patky a zabetonoval do nich 10 U kotev. Pak nařezal asi 1m3 smrkových trámů a postavil z nich vlastní tělo záhonu. Na fotce je vidět vyhloubená jáma na výšku rýče, do které později přijdou větve a kmeny.

Na dno jsme natáhli králičí pletivo, aby se nám sem nenastěhovaly ty hraboší potvory. Kocour ani poštolka je bohužel nezvládají udržet v přijatelné míře.

Tobísek pilně pomáhá skobičkovat.

Na pletivo jsme narovnali 30cm vysokou vrstvu z nahnilých švestkových klád a větví. Na to přišla vrstva čerstvých drobných větví z prořezávky špendlíků a několik vozíků koňského hnoje. Ten jsme si nechali dovézt od sousedů na naše dýňoviště.  Po slehnutí a pořádném ušlapání  je tam asi 30 cm hnoje. Na slámu přišel hrubý štěpkový kompost (ani 4 roky nestačily, aby se rozložil) a úplně navrch ornice. Tu jsme si nechali dovézt už loni na sázení stromů. Není moc kvalitní a když jsem ji dala samotnou na záhon, moc toho v ní nevyrostlo. Stromům se v ní také moc nedaří. V kombinaci s hnojem a kompostem snad bude ok. Celková výška materiálu v záhonu je asi 100cm.

7-10.5.2012

Netrpělivě jsme čekali na půlku května, abych záhon vyzkoušela v praxi. Bylo krásně teplo a tak mne svrběly prsty, dát konečně něco ven. Svoji roli hrálo i to, že přerostlé sazenice se mi už pomalu nevešly dovnitř do Mobilheimu a yalévání všech těch kelímků a kalíšků mne přestávalo bavit.

Pár dní před zmrzlými jsem to už nevydržela a dala na záhon pár sazenic cuket a dýní. Doufala jsem, že je horko z koňského hnoje před případným mrazíkem ochrání. 21. května mrzlo bohužel tolik, že mi všechno pomrzlo. Odskákaly to i tomatila v Mobilheimu, fazole a cukety na záhonech nahoře na stráni, kytky, ořešák a dokonce i většina špendlíků a třešní. Letos nebude žádná úroda, aspoň u nás.

Sazenice se na záhonu skoro ztráci. Půda je zamulčovaná kopřivama a kostivalem.

zelená střecha

Extenzivní zelená střecha

Ve většině časopisů a článků se člověk dočte, že zelené střechy minimalizují návaly při odtoku dešťové vody, prodlužují životnost hydroizolace střechy a zlepšují tepelně izolační parametry střešní konstrukce. Dále mají vliv na zlepšení mikroklimatu, zachytávání prachu a nečistot z ovzduší, na zajištění ochrany proti sání větru na střechách a také na zvýšení požární odolnosti. Díky dobrému pohlcování hluku ve vegetaci se snižuje hladina hluku v zástavbě. Tyhle technické kecy jsou jistě zajímavé a pro mnoho lidí určujícím faktorem, proč se rozhodnout pro zelenou střechu, ale mně je to celkem jedno. Hlavní věc je ta, že se mi prostě líbí. Roky jsem se dívala z učeben na LMU na zelenou střechu garáže a snila o tom, že podobnou budu mít pod okny svého bytu. Na jaře tu kvetly sedmikrásky, na konci semestru kopretiny a na podzim ji traviny zbarvily na žlutooranžovo.

Když jsme začali uvažovat nad naším domem, volba byla jasná. Střecha bude prostě zelená. Bližší je mi možná trávová střecha s mírným sklonem, ale střecha plochá je rozhodně snadnější na údržbu.

Současná praxe zná dva základní druhy zelených střech, extenzivní a intenzivní. Extenzivní zelená střecha je střecha pohledová a intenzivní zelená střecha je řešena jako místo pro relaxaci a pohyb osob. Takováto střešní zahrada je jistě fajn věc, ale my místem šetřit nemusíme a střecha nám bude stačit extenzivní. Kopretiny a slzičky Panny Marie si nasázím na sklípek, na domě budou rozchodníky a netřesky. Kdzž si vzpomenu na ty nádherné netřesky v Pyrenejích, kam se na ně hrabou růže.

Dům budeme stavět dodavatelsky, jednodušší věci si ale uděláme sami. Vašek má nutkání zařadit mezi tyto jednodušší věci i střechu, já jsem ale pesimista. Extenzivní zelené střechy vyžadují odborný návrh skladby střechy a já bych moc ráda měla práavě na tohle pořádnou záruku. Už se vidím, jak se za pět let s ěkým handrkujeme, že jsme určitě museli při sáyení nebo pokádce substrátu protrhnout fólii, protože jinak by nám přece dovnitř neteklo. No uvidíme.

Literatura říká, že důležitými vrstvami ve skladbě vegetační střechy jsou:

• hydroizolační vrstva – tvoří ji modifikovaný pás nebo speciální fólie; jejím úkolem je chránit jednotlivé vrstvy střešního pláště a konstrukci před povětrnostními vlivy, hlavně před pronikáním vody, vlhkosti a větru;
• tepelná izolace – zabezpečuje tepelně izolační vlastnosti konstrukce střechy;
• lepicí vrstva – zabezpečuje fixní polohu tepelné izolace;
• kotvicí prvek – zabezpečuje přenos zátěže vnějších sil (vítr) do nosné konstrukce střechy;
• parozábrana – omezuje přestup vodní páry a tvorbu kondenzátu v tepelné izolaci; musí být z pevné fólie s velmi nízkou difúzí;
• nosná konstrukce střechy – obyčejně ji tvoří železobetonová deska nebo ocelová konstrukce.
  

Před zakládáním střešní zeleně se musí:

• zohlednit nosnost konstrukce,
• zabránit prosakování vody a prorůstání kořenů střešní konstrukcí,
• zohlednit intenzitu využívání střešní zeleně (typ vegetačního krytu).
  

Extenzivní zelená střecha má nižší porost (tráva, květiny, bonsaje, nízké keříky), který bez poškození překonává i období sucha a po deštích lehce regeneruje. Zeleň se udržuje samovýsevem nebo vegetativně (kořeny, kořenovými výběžky, plazením atd.) a na její údržbu není potřebný zásah člověka (bez hnojení, kosení a zavlažování). Porost je zásobován vodou a živinami přirozenými procesy. Vegetační vrstvy založené na vzlínavé hlíně nebo jílu plní zároveň funkci drenáže. V těchto případech je někdy možné vynechat drenážní vrstvu.

Extenzivní zeleň může růst na tenké vrstvě vegetačního substrátu (20 až 60 mm), na středně silné vrstvě substrátu (60 až 150 mm), příp. na silné vrstvě vegetačního substrátu (150 až 200 mm, maximálně 300 mm). Kořínky rostlin působí jako stabilizátor proti vlivu větru. Na takto realizované zelené střeše je třeba oblasti s vyšším sáním větru (při atikách) zatížit například dlažbou.

Extenzivní zelená střecha obsahuje stejné spodní vrstvy (nosná konstrukce, parozábrana a tepelná izolace) jako jiné střešní konstrukce. Je však potřeba, aby se nad tepelnou izolací nacházely vrstvy v následujícím pořadí.

Hydroizolační fólie – slouží k zabránění pronikání vody a musí být odolná proti prorůstání kořínků rostlin (je však nutné použít i samostatnou ochranu proti prorůstání kořínků). Hydroizolace se instaluje na spádovou vrstvu nad nosnou konstrukcí střechy. Minimální spád, který zabraňuje akumulaci vody, je 1 až 2 %.
Hydroizolační fólie může být zpevněna izolační tkaninou (propylenová syntetická geotextilie). Sortiment fólií je široký (HIF 804, HIF 805, Izopol 621, Ekoplast 806 a jiné). Při manipulaci je třeba dbát o to, aby nedošlo k jejímu porušení a zabránilo se tak nežádoucím škodám.

Ochranná vrstva – zabraňuje porušení hydroizolační vrstvy kořeny rostlin. K tomuto účelu se používají různé typy plastových rohoží.

Drenážní vrstva (od 50 do 100 mm) – zadržuje srážkovou a závlahovou vodu v pórech a přebytečnou vodu odvádí do průpadových odtoků. Některé systémy umožňují vzlínání zadržované srážkové vody a zabezpečují tak závlahu v období beze srážek. Drenáž tvoří štěrkopísky a štěrky, které však patří k nejtěžším materiálům. Proto jsou v současnosti nahrazovány lehčími stavebními materiály, jako jsou lávové tufy, granulovaný pálený jíl, drcená láva nebo cihla, drenážní desky a jiné. Vhodným materiálem je také keramzit, který je dvaapůlkrát lehčí než štěrk a má čtyřicetiprocentní až šedesátiprocentní pórovitost. Na plošnou drenáž se doporučuje uložit několik milimetrů širokou vrstvu keramzitu. K podpoře rychlejšího odvodu vody se keramzitová vrstva fixuje drenážními trubičkami.

Jako drenážní vrstvy se mohou použít i lehčí synteticky vyráběné dvousložkové prefabrikáty nebo drenážní materiály se systémem propojených kanálků a drenážní rohože.

Filtrační vrstva – tvoří rozhraní mezi drenážní vrstvou a vegetačním substrátem. Jejím úkolem je zabránit zanášení a ucpávání drenážní vrstvy jemnými částicemi substrátu. Základním materiálem je říční písek (frakce 1 až 4 mm) aplikovaný v tloušťce 30 až 50 mm. Jako filtrační vrstvu lze použít i velmi lehké organické pěnové materiály, skelnou vatu, sklotextilní vložku, vláknitou rašelinu. Z novějších moderních materiálů se mohou použít syntetické geotextilie z propylenu nebo polypropylenu, případně rohože z minerální plsti nebo jiných materiálů.

Vegetační substrát (od 20 do 300 mm) – vytváří potřebný základ na zakořenění a růst rostlin. Jeho tloušťka závisí na nosnosti střešní konstrukce a stanovišti a typu střešní zeleně. Substrát musí mít nízkou hmotnost, malý podíl humusu, vysokou vodní kapacitu, schopnost absorbovat živiny, musí být dobře provzdušněný a dobře propojený.

Rostliny – pro naše potřeby to budou asi hlavně roychodníky a netřesky, pak trocha bylinek a nějaká ta travina

Literatura a články

tady a taky tady jsou zajímavé články a pěkné obrázky v češtině, tady v němčině. Vyšlo i několik zajímavých knih, mnohé z nich jsou k dispozici v knihovně. Rozhodně stojí za to zajít si do ekologického institutu Veronica.

Rostliny 

Mne zajímají hlavně rostliny, chceme si je totiž předpěstovat sami. Při ceně sklaniček v zahradnictví se mi protočily panenky. Cena u realizační firmy je sice přiměřenější, 6Kč bez dph, ale když se vynásobí několika tisící, tak to také naskakuje. K tomu mne zarazilo, že zatímco tady v ČR se sází na střechy jednotlivé rostliny, které se samozřejmě prodávají po kusech, v Německu to dělají rovnou po pytlech. Cena je pak někde jinde.

Sedumsprossen sind abgeschnittene Triebe der Sedumpflanzen, die man für extensive Dachbegrünungen auf das Substrat ausstreuen kann. Für 1 m² Dachbegrünung werden 100 g Sedumsprossen benötigt, tzn. na 100m velkou střechu je třeba asi 10kg rostlin v ceně 150€.

Na podobnou cenu bysme se dostali jen tehdy, pokud zasadíme 5 roslin na metr. To je docela málo, na netu píšou, že Um ein gutes Ergebnis zu erzielen, sollte man 16 bis 20 Pflanzen pro Quadratmeter setzen.

A protože tu žádný levný pytel s rozchodníky neseženeme a dovoz z Německa nestihneme časově, začneme si milé sedum pěstovat sami. Zatím to vypadá na  Sedum album a asi S. sexangulare, protože alle anderen Arten und vor allem auch die mitunter empfohlenen Kräuter brauchen ausreichend Wasser. Že by to byl ten důvod, proč tolik čerstvě vysázených druhů údajně vymrzá a všichni dosazují jak o život? Že by ty chudinky jednoduše uschly? Proč by to nebyl ten stejný problém jako u nově vysazených stromků. Všichni si myslí že umrzly a ono chyba lávky, chybí jim prostě voda. Naše zahrada by mohla vyprávět.

Substrát

Die Flächengewichte der Aufbauten werden wesentlich durch das Substrat bestimmt. Je cm Schichtdicke beträgt das Gewicht der marktüblichen Mineralsubstrate ca. 10 bis 13 kg/m² in wassergesättigtem Zustand. Für eine Sedumbegrünung sind mindestens 6 cm Substrat empfehlenswert. Inklusive Vegetation, Filter- und Dränschicht werden so ca. 70 bis 100 kg/m² Flächengewicht erreicht. Sedum-Kraut Begrünungen mit mindestens 8 cm Wurzelraum beginnen bei etwa 90 bis 130 kg/m². 

Nevidím zde příliš rozdíl k normální zemině, ale tyhle údaje asi nepočítají s mokrou zeminou???

Zemina	Měrná hmotnost	Objemová hmotnost
	t.m-3
štěrky a písky	2,65	2,0-2,2
prachovité písky, písčité hlíny	6,67	1,9-2,1
prachovité hlíny	2,70	1,9-2,1
jíly	2,75	2,1-2,2

Střešní substrát - základ pro zelené střechy

Střešní substrát je základním funkčním prvkem zelené střechy. Dosud přetrvávající názor některých stavebníků, že pro účely založení zelené střechy je možné použít běžnou ornici, je dnes již zjevným anachronizmem. „Proti" hovoří řada konstrukčních i funkčních důvodů. Předně je to jen velmi zřídka kdy vhodný chemismus neupravené půdy, většinou neodpovídající požadavkům vysazované vegerace. Obdodně nevhodná vodopropustnost - hlinité a jílovité půdy mají nízkou vodopropustnost, dochází k nepravidelnému zásobení vegetace vodou, vymývání a odnosu materiálu, zanášení konstrukčních prvků atd. Naopak písčité půdy jsou už příliš vodopropustné a mají nízkou schopnost potřebnou vláhu zadržovat. V neposlední řadě je zde též faktor hmotnostní; oproti speciálním střešním substrátům má běžná zemina až dvojnásobnou hmotnost při stejném objemu, což zvyšuje požadavky na únosnost konstrukcí a tím stavbu neúměrně prodražuje. Jednoznačně lze tedy říci, že pro zakložení zelené střechy je třeba použít střešní substrát.

Střešní substrát - složení a funkce

Každý střešní substrát je vždy směsí několika základních složek, jejich vzájemný poměr pak zabezpečuje jeho celkovou funkci, specifickou druh od druhu substrátu. Základem je směs přírodních a umělých silikátů, které spolu s dalšími komponenty zajišťují dostatečnou schopnost jímat a zadržovat vodu při zachování přiměřené vodopropustnosti, zadržovat a plynule uvolňovat potřebné živiny a v neposlední řadě jsou „vylehčené", tedy mají nízkou měrnou hmotnost. Exituje řada více či méně sofistikovaných recepur a návodů na přípravu takových směsí - střešních substrátů.

Střešní substrát  - který zvolit?

Volba druhu střešního substrátu závisí od typu zelené střechy, kterou hodláme zakládat. Podle toho se střešní substráty dělí zhruba na dvě skupiny:

• intenzivní střešní substráty - pro stavbu intenzivních zelených střech, tzv. střešních zahrad, trvale kultivovaných, využívaných pobytově, vybavených mobiliářem atd.
• extenzivní střešní substráty - určené pro zelené střechy - pohledové

Společnost ACRE, spol. s r. o. nabízí kompletní škálu střešních substrátů. Základem a převažující složkou všech vyráběných typů je spongilit v kombinaci s drceným i nedrceným expandovaným jílem. Dále směs tvoří - podle druhu a určení substrátu, též drcená cihla, rašelina, event. bezplevelný kompost.

Společnost ACRE, spol. s r. o. nabízí následující druhy střešního substrátu:

Jednovrstevný extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22941, je určen pro zřizování ozeleněných střech, sloužících zejména k dekoračním účelům a kde je požadavek na potřebu jen minimální údržby. Je vhodný pro pěstování sukulentních (rozchodníky, netřesky) a dalších suchomilných rostlin, kde zastává jak funkci vegetační vrstvy, tak zároveň plní i funkci drenáže. Používá se zejména tam, kde je vyprojektován střešní substrát o tloušťce do 20 cm.
Lehký extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22942, je rovněž určen pro zřizování zelených střech s převažující pohledovou funkcí, avšak s vícevrstevnou skladbou (drenážní a hydroakumulační funkci plní jiné vrstvy), když tento substrát slouží zejména jako vegetační vrstva. Používá se tam, kde je požadavek na snížení nároků na únosnost střešní konstrukce.
Extenzivní střešní substrát s podílem spongilitu, užitný vzor č. 22944, se používá jako vegetační vrstva pro pěstování sukulentních a jiných suchomilných rostlin na extenzivně udržovaných zelených střechách s vícevrstevnou skladbou.

Jednovrstvý střešní substrát této firmy se skládá údajně z 55% ze spongilitu, 20% liadrainu, 20% keramzitu a 5% rašeliny. Pro extenzivní střechy se používá drcený spongilit s přídavkem 15–30 % obj. drceného expandovaného jílu a 15 % obj. rašeliny. Pro zvýšení vodopropustnosti a vzdušné kapacity se u jednovrstevných střešních substrátů kombinuje drcený keramzit (liadrein) v objemu 15-20 % obj.  s nedrceným keramzitem v objemu 15–20 % obj. a snižuje se podíl rašeliny. Jsem v pokušení nedat ji vůbec, přece jenom mi její těžba není moc sympatická. Zbytek složení docela ujde a neměl by být problém všechny přísady sehnat. Teď ještě co je spongilit :-)

Spongilit je jemnozrnný křemičitovápenatý slínovec - jeden z druhů opuky, tedy hlubokomořská usazená hornina, pocházející povětšinou ze svrchní křídy - stupeň turon, stáří kolem 90 mil. let. Hojně je zastoupen v křídě Českého masívu, kde vytváří mocná souvrství. Charakteristické je pro něj specifické složení - tvoří ho vedle jílovitých a prachovitých částice s vysokým obsahem vápníku též hojné zbytky křemitých živočišných hub (kmen Porifera, třída Hexactinelida) - tříosých jehlic mikroskopických rozměrů, tvořících za života hub oporu jejich těl. Složení spongilitů z různých míst a vrstev, resp. opuk obecně, není stejnorodé, je to právě množství jehlic, které určuje jejich pevnost a trvanlivost. Samotný spongilit je lehká, pórovita hornina, většinou bílé barvy, event. zabarvená příměsí železa či manganu do žluta, okrova, nebo do hněda.
Vlastnosti spongilitu
Drcený spongilit má řadu cenných vlastností, z nichž pro zahradnickou praxi jsou významné zejména:

• vysoká nasákavost (20% hmotnostních)
• dobrá propustnost
• neutrální pH
• sterilita (čistý spongilit neobsahuje semena plevelů ani zárodky patogenů)
• nízká specifická hmotnost

To všechno jsou vlastnosti, které předurčují spongilit jako cenný a perspektivní materiál v zahradnické praxi.

V lomu se prodává drť asi 30Kč za kubík, teď jen najít ten správný lom dostatečně blízko. Proč jsou všechny v Čechách?

Keramzit, velmi zajímavý materiál nepřírodního původu má celou škálu použití, od stavebnictví, přes izolace až po použití v zahradách nebo při hydroponickém pěstování okrasných rostlin. Keramzit je vlastně umělý materiál - nikde se netěží, ale vyrábí se za vysokých teplot ve speciálních pecích z pečlivě vybíraného druhu jílu, podobně jako se vyrábí třeba smalt nebo smaltované nádobí. Díky chemickým procesům za vysokých teplot jíl díky vzniku porovité struktury získá na objemu zhruba 3-3,5 násobek původního objemu - a vznikne keramzit.

Keramzit se díky svým zvláštním vlastnostem výborně hodí jako materiál pro zelené střechy. „Zelená“ střecha se stává stále oblíbenějším architektonickým prvkem. Kromě estetického přínosu jsou zde však i mnohé další. Například ze stavebně fyzikálního pohledu jsou to zlepšené tepelné i zvukově izolační vlastnosti, ochrana střechy před velkými teplotními výkyvy a ultrafialovým zářením či ochrana před mechanickým poškozením. Z pohledu ekologie je přínosem bezesporu především zpětné získání hodnotné vegetační plochy, ale také zlepšení mikroklimatu díky absorbci kysličníku uhličitého a dodávání kyslíku fotosyntézou. Zanedbatelný není ani ekonomický pohled na věc. Zelená střecha totiž znamená úsporu energie díky zlepšené tepelné izolaci střechy a snížení nákladů na údržbu díky účinné ochraně celé střešní konstrukce. O tom, zda a jakým způsobem lze střechu ozelenit, rozhoduje její únosnost, požadavek na její budoucí využívání a možnost jak zabránit prorůstání kořenů rostlin do střešní konstrukce.

Liadrain - drcené kamenivo do živných substrátů

Liadrain je drcené keramické kamenivo Liapor (dřív se výrobek jmenoval Keramzit), které se přidává jako přísada do živných substrátů. Přídáním Liadrainu lze zlepšit vlastnosti organických substrátů, především jeho fyzikální vlastnosti. LiadrainVertikal zase pomáhá dlouhodobě regulovat vlhkost v kořenovém prostoru stromů.
Liadrain se využívá při realizaci zelených ploch a při extenzivním a intenzivním ozelenění střech a teras, případně do receptur substrátů pro pěstování rostlin. Základní dodávaná drcená frakce je o zrnitosti 2–8 mm. Na zakázku po předchozí dohodě mohou být rovněž dodávány i jiné drcené frakce o zrnitosti 0–4, 4–6, příp. 0–16 mm.

Optigrün-Anspritzbegrünung/ Nassansaat (alternativ Trocken-ansaat) Ansaat-Verfahren mit speziellem Keimsubstrat und abgestimmter Saatgutmischung besteht aus vielen Kräutern und einigen Gräsern sowie Sedum-Sprossen in mehreren Arten
Optigrün-Extensiv- Einschicht-substrat Typ M* (8 cm)  Auf einschichtige extensive Bauweise abgestimmtes Substrat mit hoher Wasserkapazität und guter Dränleistung
Optigrün-Triangelwasserleitsystem Zur schnellen Wasserableitung und −verteilung, bestehend aus Kombi- Kontrollschacht und Wasserleit-profilen. Mehr durchwurzelbarer Raum für die Vegetation
Optigrün- Schutz- und Speichervlies Typ RMS 300 (500)**Schützt die Dachabdichtung vor Beschädigungen und speichert Wasser. Bei Umkehrdächern anstelle des RMS-Vlieses das Optigrün-Rieselschutzvlies Typ RS verwenden.